This is an archive copy of wikilivres.ca as of 18 February 2017 (from the WikiTeam dump). The original site is closed.

User:-jkb-/Sandbox: Difference between revisions

Free texts and images.
Jump to navigation Jump to search
imported>-jkb-
No edit summary
imported>-jkb-
No edit summary
 
(3 intermediate revisions by the same user not shown)
Line 1: Line 1:
{{#if:{{{L|}}}|<< [[:Category:Authors-{{{L}}}|Authors-{{{L}}}]]}}
{{TextOnCs|xxx}}
{{#if:{{{commons|}}}|<br/>[[Image:Commons-logo svg.png|20px]] '''{{int:Commons}}''' [[commons:{{{commons}}}|{{PAGENAME}}]]}}
„Počkej, Karlouši, je větrno, utáhnu ti pásku!" řekla paní Jarmila, když vycházela s mužem z domu.
{{#if:{{{cs_desc|}}}|;'''cs''' : {{#if:{{{cs_name|}}}|'''{{{cs_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{cs_desc}}} {{#if:{{{cs_wplink|}}}|&#126; ''[[cs.wp:{{{cs_wplink}}}|Biografie]]}} {{#if:{{{cs_wslink|}}}|&#126; [[cs.ws:Autor:{{{cs_wslink}}}|Díla na Wikizdrojích]]''}}}}
Komisař Mach se zastavil, sňal klobouk a žena mu opravovala uzel černého hedvábného šátku, jímž měl obvázáno levé
{{#if:{{{de_desc|}}}|;'''de''' : {{#if:{{{de_name|}}}|'''{{{de_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{de_desc}}} {{#if:{{{de_wplink|}}}|&#126; ''[[de.wp:{{{de_wplink}}}|Biografie]]}} {{#if:{{{de_wslink|}}}|&#126; [[de.ws:{{{de_wslink}}}|Werke auf Wikisource]]''}}}}
oko.
{{#if:{{{en_desc|}}}|;'''en''' : {{#if:{{{en_name|}}}|'''{{{en_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{en_desc}}} {{#if:{{{en_wplink|}}}|&#126; ''[[en.wp:{{{en_wplink}}}|Biography]]}} {{#if:{{{en_wslink|}}}|&#126; [[en.ws:Author:{{{en_wslink}}}|Works on Wikisource]]''}}}}
 
{{#if:{{{es_desc|}}}|;'''es''' : {{#if:{{{es_name|}}}|'''{{{es_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{es_desc}}} {{#if:{{{es_wplink|}}}|&#126; ''[[es.wp:{{{es_wplink}}}|Biografía]]}} {{#if:{{{es_wslink|}}}|&#126; [[es.ws:{{{es_wslink}}}|Obras en Wikisource]]''}}}}
V té chvíli kráčeli mimo po hrbolatém dláždění venkovského náměstí listonoš ještě s jakýmsi mužem.
{{#if:{{{fr_desc|}}}|;'''fr''' : {{#if:{{{fr_name|}}}|'''{{{fr_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{fr_desc}}} {{#if:{{{fr_wplink|}}}|&#126; ''[[fr.wp:{{{fr_wplink}}}|Biographie]]}} {{#if:{{{fr_wslink|}}}|&#126; [[fr.ws:Auteur:{{{fr_wslink}}}|Œuvres sur Wikisource]]''}}}}
 
{{#if:{{{ru_desc|}}}|;'''ru''' : {{#if:{{{ru_name|}}}|'''{{{ru_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{ru_desc}}} {{#if:{{{ru_wplink|}}}|&#126; ''[[ru.wp:{{{ru_wplink}}}|Биография]]}} {{#if:{{{ru_wslink|}}}|&#126; [[ru.ws:{{{ru_wslink}}}|Произведения в Викитеке]]''}}}}
Listonoš přál šťastný dobrý večer a smekl hluboko úřední čepici.
{{#if:{{{zh_desc|}}}|;'''zh''' : {{#if:{{{zh_name|}}}|'''{{{zh_name}}}'''|'''{{PAGENAME}}'''}} {{#if:{{{birthyear|}}}|({{{birthyear}}}|(?}} {{#if:{{{deathyear|}}}| — {{{deathyear}}})| — )}}. {{{zh_desc}}} {{#if:{{{zh_wplink|}}}|&#126; ''[[zh.wp:{{{zh_wplink}}}|傳記 / 传记]]}} {{#if:{{{zh_wslink|}}}|&#126; [[zh.ws:作者:{{{zh_wslink}}}|維基文庫作品 / 维基文库作品]]''}}}}
 
<includeonly>
Druhý jako by se chvíli rozmýšlel; pak přece sáhl po klobouku a neochotně, beze slova jej pozdvihl.
{{#if:{{{DEFSORT|}}}|[[Category:Authors|{{{DEFSORT}}}]]{{#if:{{{L|}}}|[[Category:Authors-{{{L}}}|{{{DEFSORT}}}]]}}}}
Manželé poděkovali.
<!--{{#if:{{{birthyear|}}}|[[Category:{{{birthyear}}}|{{{DEFSORT}}}]]}}-->
Dali se příkrou ulicí dolů.
<!--{{#if:{{{deathyear|}}}|[[Category:{{{deathyear}}}|{{{DEFSORT}}}]]}}-->
Byl červencový podvečer.
{{#if:{{{DEFSORT|}}}|{{DEFAULTSORT:{{{DEFSORT}}}}}}}
„Karlouši," řekla paní Jarmila, „podívej se, je přece jen chudák a má šest dětí..."
{{#if:{{{birthyear|}}}|[[Category:{{{birthyear}}} births]]}}<!--
„Myslíš Šimka!"
-->{{#if:{{{deathyear|}}}|[[Category:{{{deathyear}}} deaths]]|{{#if:{{{birthyear|}}}|[[Category:Living authors]]}}}}
Šimek byl muž, který prve šel s listonošem.
</includeonly>
„Ano. Odvyklajsem si sice již dávno vymlouvat ti něco, co sis jednou vzal do hlavy, ale učiň tentokrát výjimku! Bud
milosrdný. Jsi přece dobrý...!"
„Aby bylo mezi námi již jasno v té otázce, milenko," řekl vážně. „Mám radost, že jsi přijala Šimkovu ženu, když šla prosit
za muže, že sis s ní dokonce trochu poplakala - pan berní mne tím ovšem již tak mimochodem rýpl, že se to ve městě
vykládá - nenamítám také nic, že jsi jí dala šít spousty prádla, které nepotřebujeme, a že za ni mezi paničkami oroduješ.
Víš, že miluji tvé dobré srdce, třebaže mne jim tentokráte trochu desavuuješ. Ale pro Šimka se nedá dělati nic. Kradl a
musil pryč. Na tom nemění, kolik má děti, ani mnoho-li měsíců mu chybí do plné penze. Chci mít v úřadě pořádek a budu
jej mít."
Neodpověděla. Tón jeho hlasu byl příliš určitý. Sklopila jen oči.
Manželé šli zavěšeni dolů ulicí mezi všedními měšťanskými domy a zahrádkami, oba mladí, hezcí, elegantní. On
širokoplecí brunet s pevnými rysy v holené tváři; ona měla zlaté vlasy a byla oděna s prostým a nikterak ne
maloměstským vkusem. Potkávali je chodci a pozdravovali je. Bylo vidět, že šťastný dobrý večer, který jim dávali, patří
více jí než jemu. Jen jeho černá páska na okujím byla nápadná a ohlíželi se. Co se stalo komisaři Machovi?
„Nezlob se, Karlouši," pokoušela se ještě jednou, „ale ještě slovíčko o Šimkovi..."
{{TextOffCs}}
 
 
-----
-----

Latest revision as of 16:35, 25 December 2014

xxx


„Počkej, Karlouši, je větrno, utáhnu ti pásku!" řekla paní Jarmila, když vycházela s mužem z domu. Komisař Mach se zastavil, sňal klobouk a žena mu opravovala uzel černého hedvábného šátku, jímž měl obvázáno levé oko.

V té chvíli kráčeli mimo po hrbolatém dláždění venkovského náměstí listonoš ještě s jakýmsi mužem.

Listonoš přál šťastný dobrý večer a smekl hluboko úřední čepici.

Druhý jako by se chvíli rozmýšlel; pak přece sáhl po klobouku a neochotně, beze slova jej pozdvihl. Manželé poděkovali. Dali se příkrou ulicí dolů. Byl červencový podvečer. „Karlouši," řekla paní Jarmila, „podívej se, je přece jen chudák a má šest dětí..." „Myslíš Šimka!" Šimek byl muž, který prve šel s listonošem. „Ano. Odvyklajsem si sice již dávno vymlouvat ti něco, co sis jednou vzal do hlavy, ale učiň tentokrát výjimku! Bud milosrdný. Jsi přece dobrý...!" „Aby bylo mezi námi již jasno v té otázce, milenko," řekl vážně. „Mám radost, že jsi přijala Šimkovu ženu, když šla prosit za muže, že sis s ní dokonce trochu poplakala - pan berní mne tím ovšem již tak mimochodem rýpl, že se to ve městě vykládá - nenamítám také nic, že jsi jí dala šít spousty prádla, které nepotřebujeme, a že za ni mezi paničkami oroduješ. Víš, že miluji tvé dobré srdce, třebaže mne jim tentokráte trochu desavuuješ. Ale pro Šimka se nedá dělati nic. Kradl a musil pryč. Na tom nemění, kolik má děti, ani mnoho-li měsíců mu chybí do plné penze. Chci mít v úřadě pořádek a budu jej mít." Neodpověděla. Tón jeho hlasu byl příliš určitý. Sklopila jen oči. Manželé šli zavěšeni dolů ulicí mezi všedními měšťanskými domy a zahrádkami, oba mladí, hezcí, elegantní. On širokoplecí brunet s pevnými rysy v holené tváři; ona měla zlaté vlasy a byla oděna s prostým a nikterak ne maloměstským vkusem. Potkávali je chodci a pozdravovali je. Bylo vidět, že šťastný dobrý večer, který jim dávali, patří více jí než jemu. Jen jeho černá páska na okujím byla nápadná a ohlíželi se. Co se stalo komisaři Machovi? „Nezlob se, Karlouši," pokoušela se ještě jednou, „ale ještě slovíčko o Šimkovi..."