|
|
| Line 8: |
Line 8: |
|
| |
|
|
| |
|
| :::::::::<small>J.S. MACHAR:
| |
| :::::::::FRANZ JOSEPH
| |
| :::::::::(VE PROSPĚCH FONDU PRO
| |
| :::::::::ZŘÍZENÍ MOHYLY ČESKÝCH
| |
| :::::::::LEGIÍ.)
| |
| :::::::::V PRAZE 1918 </small>
| |
|
| |
|
| {{PoemOnCs|}}<poem>
| |
| Dvojího žel mi... Co se potkávají
| |
| ty rozzářené zraky na ulicích
| |
| a každým pohledem si připíjejí
| |
| na zlatou volnost –
| |
|
| |
|
| Co trudné včerejšky už snem se staly
| | :::::::<small>J.S. MACHAR: |
| a plaché sny jich učiněny tělem
| | :::::::FRANZ JOSEPH |
| – prapory vlají, hrdé písně šumí –
| | :::::::(VE PROSPĚCH FONDU PRO |
| mně dvojího žel:
| | :::::::ZŘÍZENÍ MOHYLY ČESKÝCH |
| | :::::::LEGIÍ.) |
| | :::::::V PRAZE 1918 </small> |
|
| |
|
| že dožít se těch dní je nedopřáno
| |
| všem srdcím jako zvony hlaholivším
| |
| nezvratnou vírou, že se blíží svátek
| |
| národa všeho.
| |
|
| |
|
| Zda proniká k vám aspoň, drahé hlavy,
| |
| tou hlínou země naše vzpomínání?
| |
| Zda aspoň kosti vaše chví se echem
| |
| radostí naší?
| |
|
| |
|
| A potom žel mi, lysohlavý starče,
| |
| že Atropos si tolik přispíšila
| |
| a přestřihla niť tuhou žití tvého
| |
| tak příliš záhy.
| |
|
| |
|
| Dvé listopadů ještě počkat mohla,
| |
| když tolik čekala už... Či sám Osud
| |
| znamení dávaje jí roztržitě
| |
| se zmýlil v sobě?
| |
|
| |
|
| Proč jinak znamenal tě kletbou svojí?
| |
| Proč tolikerou ranou pral tvé žití?
| |
| Což neměl padnout trest na hlavu tvoji
| |
| za viny předků?
| |
|
| |
|
| Neb před Věčnosti soudem stojí nyní
| | Obsah: |
| sedmero věků, stojí národové
| |
| dvou dílů světa hlučně žalující,
| |
| že rodina tvá
| |
|
| |
|
| neštěstím jejich byla. Jako balvan
| | * [[Franz Joseph/Franz Joseph|Franz Joseph]] |
| na drobné trávě leželi jste na nich,
| |
| jak pohádková žába zničili jste
| |
| jim pramen svěží
| |
|
| |
|
| a jak saň nenasytná požírali
| |
| jste pokolení, proudy krve jejich
| |
| od vašich dásní tekly bystřinami
| |
| okrskem země –
| |
|
| |
|
| – leč počkej, pero, drak je zmužilejší,
| |
| vždyť sám se bije, dokud jedna hlava
| |
| na šíji sedí – vy, zbabělý rode,
| |
| jste klidně dleli
| |
|
| |
|
| v svých palácích a zámcích čekajíce,
| |
| až rabi vaši přinesou vám v helmách
| |
| krev čepovanou, hlavy usečené
| |
| ke stupňům trůnu.
| |
|
| |
|
| A v tobě, starče, já, já básník lidu,
| |
| jímž povrhal jsi v bohorovné pýše,
| |
| já viděl rodu tvého naplnění
| |
| a západ jistý.
| |
|
| |
|
| Daň odevzdal jsi stínům Montezumy
| |
| svým bratrem plavovlasým. Italii
| |
| jsi platil krví šílené své ženy.
| |
| Pak hluchým formám
| |
|
| |
|
| morálky, rodem tvojím vypuzené,
| |
| jsi hodil rozbitou leb syna svého.
| |
| A ranou v hrudi synovce jsi platil
| |
| útrapy Jihu –
| |
|
| |
| Nám, nám jen ještě! Nám a s námi světu.
| |
| I čekal jsem, jak přijde chvíle jedna,
| |
| – kdy praskot hromový ti náhle zděsí
| |
| zbabělou duši –
| |
|
| |
| jak studené tvé oči hledat budou
| |
| rozprchlé raby, jak své ruce sepneš,
| |
| jež zrudly krví milionů, k bohu,
| |
| jenž opustil tě,
| |
|
| |
| a prchat budeš ulicemi Vídně
| |
| a bída rvát ti bude plášť tvůj s těla
| |
| a mrzáci ti berlou budou hrozit
| |
| a slepci klnout.
| |
|
| |
| Po ulicích těch budou ležet orli
| |
| a třísky trůnu v rozšlapaném blátě,
| |
| a ty, jenž bez citu šels celým žitím,
| |
| jsa modla světa,
| |
|
| |
| zavyješ děsem ve svém opuštění.
| |
| Snad myšlenka ti o Hradčanech blyskne
| |
| zoufalým nitrem... ticho je v tom hradě...
| |
| a věže Prahy...
| |
|
| |
| Leč nový řev té Vídně, tvojí Vidně,
| |
| ti nohy podtne, padneš v bláto dlažby
| |
| a Hrůza přiskočí a vypije ti
| |
| v ráz bídnou duši –
| |
|
| |
| ne, nestalo se. Nás ošálil Osud.
| |
| Atropos tiše přestřihla tvé žití
| |
| a do krvavých rukou vložili ti
| |
| jen černý křížek.
| |
|
| |
| Byl Osud roztržit snad a kýv Parce?
| |
| A proniká teď ke tvé hlavě tlící
| |
| řev milionů jdoucích zřejmou stopou
| |
| Nemesis věčné?
| |
|
| |
| Trůn rozbit je. A rod tvůj rozset bude
| |
| jak hluché plevy do všech konců světa
| |
| a nikde trvale se nezachytí
| |
| a nevzejde už.
| |
|
| |
| Vlá prapor s Hradčan. S věží duní zvony,
| |
| zrak se zrakem si jasně připíjejí –
| |
| mně, jenž jsem tuto chvíli dávno věštil,
| |
| mně dvojího žel...
| |
| </poem>
| |
|
| |
|
| |
| ''1. listopadu 1918''
| |
| {{PoemOffCs}}
| |
|
| |
|
|
| |
|
Franz Joseph: Information and licence 