This is an archive copy of wikilivres.ca as of 18 February 2017 (from the WikiTeam dump). The original site is closed.

User:-jkb-/Sandbox: Difference between revisions

Free texts and images.
Jump to navigation Jump to search
imported>-jkb-
form. capek
imported>-jkb-
No edit summary
Line 1: Line 1:
<nowiki>{{TextOnCs|xxx}}</nowiki>
verse + TextOn


OTAKAR (honí ji): Miluji vás, Clythie!
{{TextOnCs|xxx}}
<div class="verse">


{{indent|3}}(Clythie běží se smíchem pryč. Otakar za ní.)
{{indent|-3}}OTAKAR (honí ji): Miluji vás, Clythie!
 
(Clythie běží se smíchem pryč. Otakar za ní.)


{{indent|-3}}TULÁK: Motýli. Aha, motýli. Hrajou si. Já bych se na to koukal, kdybych nebyl tak – (čistí si šaty). A co, ať mne vyženou; já si tu lehnu. (Sbírá polštáře.) Lehnu. Namouduši že lehnu. (Ustele si v proscéniu.) A když se nám to nebude líbit, zavřeme očička a hezky se vydadáme. (Ulehne.) Tak.
{{indent|-3}}TULÁK: Motýli. Aha, motýli. Hrajou si. Já bych se na to koukal, kdybych nebyl tak – (čistí si šaty). A co, ať mne vyženou; já si tu lehnu. (Sbírá polštáře.) Lehnu. Namouduši že lehnu. (Ustele si v proscéniu.) A když se nám to nebude líbit, zavřeme očička a hezky se vydadáme. (Ulehne.) Tak.
Line 10: Line 13:


{{indent|-3}}FELIX: Kde je Iris? Viděl jsem ji pít vůni květů – – Iris! Iris! Kdybych aspoň našel na tebe rým! (Sedne si do polštářů.) “Spanilá Iris, jež plamen čirý’s – Ach ne. Něco jiného: “- tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys –” Kyrys – Iris; to je vzácný rým. Před tím by mělo být něco hrozně zoufalého; rozvrat, bolest a smrt; a pak náhlý obrat: “tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys a vdechla mi sílu anděla – Iris, Iris, Iris!” To by šlo. – Ale kde zase je Iris? Jak může pořád s tím Viktorem, ó! “Zda zhořkne chvílemi na božských rtech tvých, Iris, ten úsměv vítězný, kdy zmaru bolestný rys –” Z toho udělám elegii, v pravidelných alexandrínech, až se v ní zklamu. Ach, úděl básníka je trpět.
{{indent|-3}}FELIX: Kde je Iris? Viděl jsem ji pít vůni květů – – Iris! Iris! Kdybych aspoň našel na tebe rým! (Sedne si do polštářů.) “Spanilá Iris, jež plamen čirý’s – Ach ne. Něco jiného: “- tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys –” Kyrys – Iris; to je vzácný rým. Před tím by mělo být něco hrozně zoufalého; rozvrat, bolest a smrt; a pak náhlý obrat: “tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys a vdechla mi sílu anděla – Iris, Iris, Iris!” To by šlo. – Ale kde zase je Iris? Jak může pořád s tím Viktorem, ó! “Zda zhořkne chvílemi na božských rtech tvých, Iris, ten úsměv vítězný, kdy zmaru bolestný rys –” Z toho udělám elegii, v pravidelných alexandrínech, až se v ní zklamu. Ach, úděl básníka je trpět.
{{indent|-3}}OTAKAR: A o copak jde?


(Smích za scénou.)
(Smích za scénou.)


<nowiki>{{TextOffCs}}</nowiki>
{{indent|-3}}IRIS: Felixi, drahoušku, milovala vás?
 
{{indent|-3}}FELIX:
 
Když v nejzazší chvíli křikl jsem:
 
ó smrti, slyš mou výzvu,
 
kde bývalo srdce, vlož ruku sem,
 
</div>
{{TextOffCs}}
 
 
-----
-----

Revision as of 14:03, 19 May 2014

verse + TextOn


xxx


‎OTAKAR (honí ji): Miluji vás, Clythie!

(Clythie běží se smíchem pryč. Otakar za ní.)

‎TULÁK: Motýli. Aha, motýli. Hrajou si. Já bych se na to koukal, kdybych nebyl tak – (čistí si šaty). A co, ať mne vyženou; já si tu lehnu. (Sbírá polštáře.) Lehnu. Namouduši že lehnu. (Ustele si v proscéniu.) A když se nám to nebude líbit, zavřeme očička a hezky se vydadáme. (Ulehne.) Tak.

(Vejde Felix.)

‎FELIX: Kde je Iris? Viděl jsem ji pít vůni květů – – Iris! Iris! Kdybych aspoň našel na tebe rým! (Sedne si do polštářů.) “Spanilá Iris, jež plamen čirý’s – Ach ne. Něco jiného: “- tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys –” Kyrys – Iris; to je vzácný rým. Před tím by mělo být něco hrozně zoufalého; rozvrat, bolest a smrt; a pak náhlý obrat: “tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys a vdechla mi sílu anděla – Iris, Iris, Iris!” To by šlo. – Ale kde zase je Iris? Jak může pořád s tím Viktorem, ó! “Zda zhořkne chvílemi na božských rtech tvých, Iris, ten úsměv vítězný, kdy zmaru bolestný rys –” Z toho udělám elegii, v pravidelných alexandrínech, až se v ní zklamu. Ach, úděl básníka je trpět.

‎OTAKAR: A o copak jde?

(Smích za scénou.)

‎IRIS: Felixi, drahoušku, milovala vás?

‎FELIX:

Když v nejzazší chvíli křikl jsem:

ó smrti, slyš mou výzvu,

kde bývalo srdce, vlož ruku sem,