Balady (1939)/Mrtvá nevěsta

◄ Bílá paní

Balady Mrtvá nevěsta written by Karel Dewetter

Rej čarodějnic ►

Balady (1939): Information and licence

Mrtvá nevěsta Starou knihu čarodějnou v temném našel sklepení, samá tu jen muří noha, zaklínací znamení. S půlnocí, kdy měsíc nový, kouzelnými lze z ní slovy mrtvé k sobě přivábit – do záhrobních stínů shlédnout, tajůplnou roušku zvednout, za níž je tvůj osud skryt. Otevírá žluté blány, kouzelný kde zříti znak, volá slova čaromocná, divým ohněm plá mu zrak: – „Ty, jež’s mi, jak růže ranná, smrtí byla odervána a s ní klid můj na zemi – zaklínám tě mocí vyšší, opusť mrtvých stinnou říši, nevěsto má, zjev se mi!“ – Náhle modravým se svitem noc kol zjasní mlhavá a uprostřed čarokruhu bílá stane postava – Ztlelý rubáš s ramen splývá, z holé lebky v noc se dívá prázdných zraků dutina – Běda těm, kdož mrtvé budí! Smělci dech se staví v hrudi, chví se, hrůzou zesiná. Rád by mrtvou odčaroval, stínům hrobu vrátil zpět – Běda, kouzelné to slovo v černé knize nevidět! Slovo jen! Krev buší v skráně – Ďáble, nelze přijít na ně! Pusta noc a houká sýc. Ó, ty chvíle hrůz a děsu! Mrtvá stojí beze hlesu, dutým zrakem v prázdno zříc – – Bože, duše svojí spásu za to slovo jediné! Marně! A muž v strašné strázni hrůzou bílý vlas si rve, úpí, šílí – je s ním veta – posléz knihu v oheň metá, v smích propuká bláznivý – V tom slyš, kohout! Den plá v nachu – Mrtvá rázem hrstkou prachu a zaklínač – neživý.