Jed z Judey/Bezabde

◄ Anno 367

Jed z Judey Bezabde written by Josef Svatopluk Machar

Zelené oči ►

Jed z Judey: Information and licence

Bezabde Já unik tenkrát v čas, než pevnost padla. Jak povodeň se rozlívala kolem zdí našich hrozná spousta perských lidí a Sapor sám z nich zářil jako měsíc uprostřed hvězd svých. Vyzvali nás vzdát se, — heroldi pod zdí u příkopu byli — a s chutí bychom byli odvětili kamenem z praku nebo šípem z luku, však barbaři ti chytří vlekli sebou vojáky naše, v Singaře jež jali, — od Singary král Sapor totiž přitáh — a tak je, živé štíty, postavili před těla svoje. ‎Zuby jsme jen stiskli. A potom ihned útočit dal Sapor. Zem duněla a do dalekých končin hřmot slyšán býti musil. Křiky hrdel, trub hlahol, řinčení a řvaní zvířat i řinkot zbraní, do štítů jež bily, mnohému z našich, kteří na zdech stáli, do tváří bledost strachu vehnat mohly, kdyby ten způsob boje nám byl novým. A mohlo zdát se, že nás hračkou smetou ty valné proudy pěchoty a jezdců se svými slony, v nich se valícími jak temnošedé neforemné skály, jak jen jich prudkost našich zdí se dotkne. Svištěly šípy, zahvízdaly z praků kameny hbité, nebe zatmělo se jimi a prachem — barbarů proud stanul a nazpět lil se, aby s novým vztekem jsa planoucím hnán zrakem Saporovým vyrazil znovu k zničení zdí našich. My bili se bez únavy a hladu jen slávy říše jsouce pamětlivi. Boj rozved večer. ‎Druhého dne biskup křesťanské obce z brány vyjít žádal, by krve přelévání řečí stavil a Parthy ku návratu v domov přiměl. My svolili. Co řek tam, nikdo neví, neb samoten byl. Přišel, zvěstoval nám, že nepořídil. ‎Hned pak začli útok. Věc divná: na nejslabší místa v hradbě úsilí svoje nyní soustředili a střelami a berany v ně bili, až padla věž a ve zdi rány zely — tak pevnost padla . . . Říkali, že biskup slabiny její zradil nepříteli při onom rozhovoru — — Těžko říci . . . Byl samoten tam . . . Já jsem proklouz brankou a ještě v čas . . . Tři legie tam byly a všechny odvlek do zajetí Sapor, Bezabde slula ona pevnost naše . . . Bezabde nebo Phaenicha, jak sám ji kdys makedonský Alexander nazval. Na řece Tigris stála. Město pěkné a takto ztraceno je impériu . . .