Jed z Judey/Carnuntum

◄ Ad bestias!

Jed z Judey Carnuntum written by Josef Svatopluk Machar

Berenice ►

Jed z Judey: Information and licence

Carnuntum Ještě dnes tu přístav, v němž se Dunaje proudy ztišují a pod sluncem palčivým líně si hoví. Ještě dnes tu amfiteátr, kde svátečních za dnů vojáci přihlíželi ku hře potulných herců. Ještě dnes tu lázní stopy, z ležení hradeb obrovská zbylá brána k nebi truchlivě trčí. V museum sneseny tu památky vyrvané zemi: zbraně, skvosty, penízky, věci kostěné, hřeby, pitvorné sošky bohů, busty imperatorů, jak je zábavou v prázdni tvořili vojáci tehdy, cihly též, na něž legie číslo vrývala svoje. Patnáctku v některých čet jsem, legie patnácté ‎známku. Patnáctá legie . . . Sem ji od černých kouřících ‎trosek Jerusalema na Dunaj poslal vítězný Titus . . . Náhrobek z pískovce našel jsem tu s nápisem ‎stručným, posmrtný dar soudruha, známka přátelství za hrob: — Josephus leží tuto, Žid byl, vzdálen své vlasti, mlád zemřel v zemi cizí. — Nic víc. Života dohra . . . S legií patnáctou jistě sem od černých kouřících ‎trosek mladý ten Hebrej přišel . . . byl snad zajatcem ‎tichým? . . . Spálený chrám a město rozvrácené nes v duši, a než nad svým národem, nad svým bohem víc ‎zoufal, a zde v táboře zemřel. Pod nebem chladným a ‎cizím přišla smrt dobrotivá. Soudruh pak vstavil mu ‎kámen se jménem a osudem, jak je čtu tady pohnut. — Kolika věků třeba, aby smrt srovnala všecko? Vítěze, přemožené, Řím i Judeu dávnou? Patnáctou legii a jatce jejího, Žida? Ticho tu . . . Po starých kamenech lesknou se ‎hedvábné mechy, květiny hýří v trávě, za svou jdou mravenci prací, skřivan se pouští s výšky, jako hozený kámen. — Že byl kdys Jerusalem? Že byla nějaká Roma? . . .