Jed z Judey/Civis Romanus

◄ Řím

Jed z Judey Civis Romanus written by Josef Svatopluk Machar

Ad bestias! ►

Jed z Judey: Information and licence

Civis Romanus Kde bílá cesta k vršku zatáčí se, háj piniový objeví se zraku; prach leží v jehličnatých černých stromech jak šedý povlak, leží v stéblech trávy, jež podle cesty zmořená se krčí. Vyhlídka odtud. Pod blankytem nebe do šíře dáli mocně rozepjatým jsou pole, háje, zahrady a villy, klikaté modré hory stojí v levo a v právo v sedu jak sen Řím se bělá. Ve stínu háje rozložen je člověk. Netečným hledem přimhouřených očí do kraje hledí, do modravé dálky. Dvé nosítek se zvolna bere cestou, a plout se zdají líně na ramenou nosičů, lesklých, černých Afrikánů. A před nosítky otroci jdou houfem. A za nosítky klientů jde zástup, a starci dva, záclony odhrnuvše, z nosítek kloní brunátné své tváře s orlími nosy, oholencu tváří, očima, které rozkazovat zvykly, a řecky mluví spolu. ‎Klidným hledem přeletěl ležící muž celý průvod a zívl dlouze. ‎Přešli . . . Žhavé ticho. Vzduch vlnil teplem se a tříštěn zdál se být hlasy cikád . . . ‎Potom rachot vozů se ozval v dáli . . . Pomalu se blížil . . A jeli kolem . . . Kupci ze Sýrie šli podle vozů. Dlouhé jejich hávy do prachu bily, v černých vlasech měli čepice kolmo k výši posazené, rukama šermovali při hovoru. Ve stínu háje Člověk povztýčil se a výkřik líně, jako z dlouhé chvíle by rozkazoval: Podpory mi třeba, jsem římský občan, muži ze Sýrie! Z těch kupců jeden hodil peníz k němu. Však římský občan nezdvihl se po něm, neb peníz pad v dál několika kroků. Jen převalil se, zahleděl se v dáli, v tu sladkou línou perspektivu dálky.