This is an archive copy of wikilivres.ca as of 18 February 2017 (from the WikiTeam dump). The original site is closed.
Josef Svatopluk Machar/Recenze
|
Josef Svatopluk Machar a jeho dílo - recenze
|
| Na recenzních stránkách experimentálně přinášíme recenze o autorech a jejich dílech, které se na stránkách portálu Wikilivres nacházejí. Budeme rádi, když nás na další dobré a relevantní recenze upozorníte. Děkujeme. |
|
(základní informace viz Josef Svatopluk Machar a seznam jeho děl) |
(Poesie sociální, doprovodný text)
[...] Básník nejdražší a nejbližší, organisovanému dělnictvu sociálně demokratickému, jemuž věnoval četné verše, vážené přímo z jeho bojů, snů, tužeb a postupu. S odvahou smělého piráta vrhl se v boj za volnost a práva člověka; v životě českém, příliš zpovrchnělém a zbahnělém působila Macharova poesie silným, revolučním otřesem. Byl konec konvencionelním frasím a básnickým okrasám, z veršů »Confiteoru« křičel sám drsný život, básník podával krutě pravdivě a upřímně celého člověka, trhaje masku všemu pokryteckému a falešnému, zachytil velkými rysy obrazy sociální bídy, otřásající nitrem právě tou nahou pravdou a silou děsné skutečnosti. Mohutné jsou básně jeho i tam, kde evokoval děje historické i kde řezavou, krutou ironií a satyrou trhá kulturní nízkost přítomnosti a vředy českého života společenského. Román veršem »Magdalena« zarývá se jako nůž operatéra do hnisajících ran buržoasní společnosti, pronikavě, tragickými rysy velkého smutku vylíčil básník strašlivou obmezenost, prázdnotu a krutost českého šosáctva. »Tristium Vindobona«, »Zde by měly kvést růže«, knihy lyriky, sonety, sociální verše i hluboká pozorování, z »Výletu na Krim« a hlavně kniha jeho »Golgatha« obsahují místa drahá každému českému sociálně demokratickému dělníku. S jakou silou a láskou kreslí Machar dělnické massy, ty bojovníky za lepší, silnou kulturu, valící se v před, jaké vzácné pochopení třídního zápasu bouří v jeho zvučných, kovových vetších! Proti militarismu, proti zabíjení ducha klerikalismem, proti molochu kapitalismu, jenž vzal i ženě a dítěti všecku radost ze života a učinil z nich otroky otroků, zvedá básník svůj prudký, čistě lidský protest [...].
Antonín Macek, in: Poesie sociální, str. 107, Praha, 1902
Google Books (přístupné pouze z USA), cit. podle Wikisource/Wikizdroje, Autor:Josef Svatopluk Machar
... Machar napsal ke konci Konfesí literátových, že „život jest bojem a pohybem do posledního dechu“, a dodal pak, jak v postupu jeho vývoje pronikalo v něm „vyšší ponětí o povolání spisovatelském“. [...] Machar po velkých svých předchůdcích, Kollárovi, Havlíčkovi, Nerudovi, oživil, určitěji postavil a povznesl sen silného, mohutného národa, který zdůrazní všechny požadavky svých potřeb a svého poslání. V básních jako Při oslavě Kollárově (dříve 1893—1896, teď Pêle-mêle) nebo Žalm (Golgatha) dal této své touze výraz, který nutně pronikne každého z nás až do hloubi duše. Vyplní se jeho sen? Jsou chvíle, kdy Machar nevěří. Jistě bude ještě dlouho trvat, nežli bude lze úplně věřit. Ale praví básníci byli vždycky básníky daleké a dlouhé budoucnosti.
J. S. Machar, in: Jindřich Vodák, Cestou. Praha : Melantrich, 1946. s. 182–186 (Čas 28. II. 1904)
Wikisource/Wikizdroje, J. S. Machar
... Kritizoval pokryteckou morálku měšťácké společnosti, kterou ukázal na osudech a postavení žen (epická sbírka Zde by měly kvést růže, román ve verších Magdaléna). V satirickém pamfletu Boží bojovníci a v politicky orientované sbírce Tristium Vindobona (Smutky Vídně) útočil na falešné vlastenectví a politiku mladočechů. Ve sbírce Golgata se zamýšlí nad tím, jaké zločiny jsou páchány ve jménu Krista. Po rozpadu České moderny hledal východisko z hlubokého rozčarování v historii, především v antice (cyklus Svědomí věků, Jed z Judey, V záři helénského slunce) ...
Machar Josef Svatopluk, portál leccos.com
http://leccos.com/...
[...] Věcná reálnost, provokující ironie a zdůrazněný individualismus jeho veršů popřely ideály ruchovsko-lumírovské generace a ustavily novou básnickou poetiku. [...] Macharovu prvotinu Confiteor... (1887), která svého času způsobila skandál, jeden z nejbouřlivějších v dějinách české literatury (autor byl označen za nemorálního cynika a nihilistu) [...]
Confiteor... Zde by měly kvést růže..., z website nakladatelství Host
nakladatelstvi.hostbrno.cz/...
Sbírka čtrnácti „lyrických dramat“, inspirovaných tragickými osudy ženy (milenky, manželky, matky) v názorovém a citovém bludišti „moderní“ společnosti z konce minulého století. Tato kniha uchvátí dramatičností námětů a hloubkou citu jako básnický celek, jen přes odstup doby i dnes zajiskří mnohým živým postřehem v problémech postavení ženy ve společnosti, které se dnes sice snažíme řešit, které však mnohdy zůstávají v nás samých nedořešeny. V knize „Zde by měly kvést růže“, plné zvláštní podmanivé melancholie a rozechvělé citovosti, u Machara nezvyklé, postavil básník do prudkého světla trpký životní úděl ženy a vinu současné společnosti na něm. Machar řešil jeden konkrétní problém společenský, je především básníkem ženina osudu, milostného a manželského, osudu, který s vývojem společnosti pozbývá sice někdejších tragických rysů, jehož podstata však zůstává podobná, třebaže zabarvena jinak sociálně. Odtud pramení onen mimořádný ohlas této Macharovy sbírky, který se za života básníkova dočkala takového počtu vydání, jakého nedosáhlo žádné jiné dílo Macharovo.
Josef Svatopluk Machar: Zde by měly kvést růže …, z předmluvy ke sbírce
cit. podle inex.cz/...
Básnické dílo Josefa Svatopluka Machara (1864—1942), iniciátora a hlavního tvůrce manifestu České moderny, stojí u základů moderní české poezie. [...] a soubor veršovaných příběhů Zde by měly kvést růže... (1894), portréty žen, jež se stávají obětí pokrytectví a konvenční morálky. Machar se v této sbírce z dnešního hlediska jeví jako předchůdce genderové kritiky měšťácké společnosti. [...]
Confiteor... Zde by měly kvést růže..., z website nakladatelství Host
nakladatelstvi.hostbrno.cz/...