Nemo vysvětluje
„Vy znáte Atlantis a její zánik z báje. Zato mně jedinému bylo už před šedesáti lety umožněno vniknout do těchto tajů s Nautilem a je zajímavé, že báje se v hlavní podstatě kryje s mými praktickými poznatky, které však báji v závažných skutečnostech předstihují, odhalujíce nesmírné bohatství vědecké i hmotné.
Zavedl jsem vás do tohoto místa, které je zbytkem ústředí, troskou srdce ohromného mrtvého těla, po němž jinak nezbylo stop. Bylo rozmetáno a rozdrceno v prach a atomy, z nichž část se rozptýlila do vesmíru a jiná zmizela v hlubinách oceánu, kde zůstane pod nedostupnými vrstvami do tisícových hloubek rozryté a zpřevrácené zemské kůry. Spočívá tedy tělo Atlantidy tisíce metrů pod navršenými horami, které se přes ně převalily, a je zalito vyvřelým žhavým magmatem. A nad vším tím leží studené spousty mořských vod, hluboký, nekonečný oceán jako věčný příkrov nad nesmírným hrobem. Marně byste tedy kdekoli jinde hledali stopy po zbytcích kdysi veliké a mocné říše.
Jedině zde se zachovaly trosky. Ale lidský duch nestačí, aby správně a věrohodně posoudil, jak bylo možné, aby právě zde, uprostřed pekelné zkázy rozsáhlé říše, byla přece zachována hrobka, jakoby věčný pomník zašlé moci a slávy, rozkoše a přepychu a rajského blaha; ale také jako věčná výstraha všem, jejichž cílem je hamižnost a touha po surové, bezohledné moci a otrokářském uchvatitelství.
Uvažte sami:
Viděli jste kráter, který už tvarem svého povrchu a také svým složením musel vzbudit váš údiv. Vidím, že máte na stole krystal, jež jste si přinesli z úpatí srázu. Totéž jsem učinil já před šedesáti lety. Vyzkoušejte jeho složení. Poznáte, co jsem já zjistil: Je to prvek, pro nějž není na světě jména. Je nejbližší platině. Ale obsahuje také nesporně značnou dávku zlata a jiné, světu neznámé příměsky. Na vzduchu silně oxiduje a povlak, který se tvoří, je prášek, jenž už slabým nárazem vybuchuje s takovou silou, že předčí nejprudčí známé třaskaviny. Kromě toho jeho atomy po výbuchu rozptýlené dlouho hoří takovým žárem, že okolní vzduch vzplane. Žár stále vzrůstá, až pekelná výheň stráví a vstřebá do sebe všecky vzdušné složky a zbude jen dusík, jenž konečně uhasí oheň, ale také dokončí zkázu. Proto byste museli dbát největší opatrnosti. Ale ještě lépe: vzdejte se zkoušek! Vraťte ten předmět moři. Není k užitku, může vám být jen k neštěstí. Je to ďábelská hmota. To bahno, v němž jste se brodili v kráteru, skládá se většinou z tohoto prášku. Snad něco z něho uvázlo na vašich skafandrech. Dokud je prášek vlhký, není nebezpečný, a olej trvale zničí výbušnost. Kašovitá smíšenina s olejem by se dobře hodila pro pyrotechniku. Koule z toho vyrobené plavou pak na vodě a zapáleny dlouho hoří oslnivě bílým plamenem. Ale i tu zanechte pokusů. Nepotřebujete je.
Okraje kráteru jsou také zajímavé. Nepřipomněly vám tvary, které jste už někde viděli?“
„Ano,“ ozval se Pavel. „Napadlo mně to hned při prvém pohledu. Ale je to tak romantické že se neodvažuji…“
„Jen to řekněte směle!“ vyzval ho Nemo.
„Měsíc!“
„Uhodl jste! Ten kráter je kus měsíčního území. V tom právě se jeví souhlas báje se skutečností o zániku Atlantidy. Věda učí, že Měsíc byl dříve živé těleso, které zmrtvělo při katastrofě.
Měsíc byl snad dříve mnohem více vzdálen od Země. Byl viditelný jako jiné hvězdy. Katastrofou ve sluneční soustavě byl vysunut ze svého koloběhu a ovlivněn přitažlivostí Země. V poslední chvíli však, kdy už se zdála být srážka se Zemí neodvratná, zvítězila rychlost jeho letu nebo snad zapůsobila přitažlivost jiné planety. Měsíc proletěl okrajem zemského ovzduší. Vzájemnou přitažlivostí byla pak z obou těles vyrvána území, jimiž si Země s Měsícem vyměnily navštívenky.
Kráter se zřítil náhodou právě na sídelní město Atlantidy, které pod nesmírným tlakem vzduchu se propadlo do moře, dříve než naň dopadla strašlivá tíha měsíčního tělesa. Snad k tomuto hnutí přispěla náhodná dutina pod městem v zemské kůře a tisícimetrová vodní hlubina zmírnila jednak pád města do hloubky, dílem také náraz měsíční hmoty, jenž rozdrtil jen horní část paláce, jehož přepevná stavba z kamenných kvádrů odolala alespoň částečně nárazu, jenž byl zmírněn také mohutnou výdutí na spodní části, pod kterou strhl měsíční úlomek s sebou do hlubiny také vzduch, jenž svým tlakem roztrhl jeho rozžhavenou hmotu a unikl vzhůru. Tím vším byl dopad na královský palác značně zmírněn. Ale tím také povstala propast, která by se byla málem stala osudnou našemu příteli lékaři.
Vědecky by tedy bylo toto řešení přijatelné a zdá se být také věrohodné. Ale - je to správné?
Je prý kruté brát dětem iluze bájí. Já jsem už stoletý kmet. Starci a děti mají stejné vjemy. Snad jsem i sobec, ponechávám-li si právo věřit kromě vědě také - pohádkám.
Ostatně, podniknete ještě další výzkumné cesty s Nautilem. Uvidíte leccos, co vás udiví a nadchne.
Mně zbývá ještě dodat něco o tvorech, s nimiž jste přišli do styku.
Řekl jsem, že jsou to mírní tvorové Byli takoví, když jsem se s nimi setkal já. Teď jsem viděl, že jaksi znervózněli. Rozčiluje je každý prudší pohyb. Snad je to důsledek všeobecné nervózy na zemském povrchu, která vyvolala také ohlas v mořských hlubinách. Možná, že v poslední válce se nad nimi odehrála námořní bitva a tyto bytosti byly zneklidňovány torpédy, střepinami nábojů, výbuchy podmořských min a snad i nějakým lodním vrakem, skleslým ke dnu.
Ať je tomu jakkoliv, byl váš lékař ve vážném nebezpečí. Ale musím pochválit jeho rozvahu, která ho zachránila.
Jaké jsou to bytosti? Drazí přátelé, nemohu vám s jistotou odpovědět. Jen tolik vím, že nikde jinde se s nimi nesetkáte. A to je divné.
Na zemi sice také nenajdete lva a tygra u polárního kruhu, mrože byste marně hledali v rovníkových mořích. Zvlášť australská zvířena je omezena jen na Austrálii, ačkoliv se nejvíc podobá předpotopní.
Ale toto je něco zcela jiného. Ostatně sami časem přijdete k domněnkám a pochybnostem. Mé přesvědčení je, že je to druh jakýchsi vodních antropoidů. Na zemi máme antropoidní opice čili lidoopy. Proč by v moři nemohli žít palidé, stvoření a přizpůsobení vodnímu živlu? Jejich zjev má ovšem v sobě cosi mýtického, neboť jejich nohy se velmi podobají nohám sirén, jak je popisuje starověká pověst, a hlavy nijak nezadají hlavám příšerných Gorgon, Medus, jak je líčí řecké bájesloví. Ale pojem o kráse je věc velmi ošemetná a závisí na vkusu, který je stejně obsáhlý.
Skutečnost, že tyto bytosti nelze nikde jinde spatřit, nežil jen právě v nejbližším okolí palácové zříceniny, lépe řečeno kráteru, vnucuje mně ještě jinou domněnku, která se mi však přes všechnu fantazii a záliby v utopistických věcech zdá být nemožnou. Pronásleduje mě totiž myšlenka, že jsou to obyvatelé bývalých Měsíčních moří, kteří se sem dostali s kráterem. Ne však přímo na něm, neboť, jak ukazuje povrch, musel být kráter jako každý meteorit letící zemskou atmosférou rozžhaven do běla, ale mohli se řítit ve spoustách moře přelitého z Měsíce na Zemi. Mohly to být také jen jakési zárodky, které zde teprve vyspěly. Kdo může správně posoudit, když nezná vznik a vývoj těchto tvorů?
To jsou právě věci velmi zajímavé a úžasné svým nezbadatelným tajemstvím.
Drazí přátelé, prozatím dosti.
Ráno buďte připraveni. Provedu vás po okolí. Uvidíte mnoho zajímavého. Setkáte-li se s tvory, jež jsem nazval hydronauty, jděte klidně kolem nich. Vystříhejte se rychlých pohybů, a budou-li vás ohmatávat, klidně to strpte. Myslím, že je to spíše jejich zvědavost než útočný pokus. Kdybyste však byli přece ohroženi, dovedu je zkrotit světlem, které je oslepí.
Dobrou noc a na shledanou!“
Dříve než mohl Pavel Nema oslovit a poděkovat mu za přízeň, zmizela jeho tvář a na jejím místě se objevil - Farin.
„Zdar, kamarádi!“
Společnost odpověděla jásotem. A už se sypaly otázky:
„Jak se máš?“
„Co dělá Roger?“
„Jak dlouho ještě, než se vrátíš?“
„Jaké to divy se dějí?“
Farin odpovídal klidně a ukončil výzvou, aby přesně dbali všech rad a příkazů jejich spojence a velitele. Jeho rodině ať vyřídí, že je nejen v úplném bezpečí, ale u zdroje neuvěřitelných tajemství, z něhož čerpá nedocenitelné vědomosti pro svou další práci.
Je možné, že bude jeho synovi Arnovi i Pavlovu synovci Jiřímu umožněna v dohledné době návštěva u Nema, a snad i celé posádce Nautila. To se však stane, až bude mít Nemo nezvratné důkazy o jejich spolehlivostí a věrnosti.
Po srdečném rozloučení a slibu, že se teď budou moci častěji vidět a slyšet, se Farinův zjev rozplynul a televizní obrazovka ztemněla.
Ještě téhož večera, poslušen Nemovy rady, spustil Pavel nebezpečný dvanáctistěn do odpadní roury, odkud sklesl na mořské dno.
|
Nemova říše: Information and licence 