Zlákáni slunným nedělním odpolednem vstoupili jsme v St Augustine na zábavní parník Generál Hoddle, na němž byla uspořádána lidová slavnost, netušíce, že jsme se tímto způsobem ocitli ve společnosti independentů. Po půlhodinné plavbě, když se této nábožné společnosti znelíbilo naše družné chování, byli jsme pro jakousi neslušnost vhozeni do moře; za chvilku sletěl k nám ještě pán v bílém obleku, a dobré duše na palubě hodily nám dolů tři záchranné pásy a opustily nás na širém moři, pějíce nábožné hymny.
„Chválabohu, toť znamenitý patent Slanke,“ snažil se zavésti hovor pán v bílém obleku, když jsme si upevnili gumová kola kol boků.
„Nic neškodí, pánové,“ hleděl nás uspokojiti nový spolucestující. „Za šest hodin, doufám, potrvá-li jihovýchodní vítr, dostaneme se na pevninu.“ [...] Průběhem těchto formalit nekonečné moře lhostejně hučelo a líný proud nás unášel směrem k pevnině, postrkuje nás rytmickými posuny vln.
[...] Pan John Andrew Ripraton, vyslechnuv tuto recitaci, vyňal z nepromokavého pouzdra doutník, a zapáliv si, pravil: „Račte si posloužiti doutníkem, pánové; v tomto sychravém prostředí přijde jistě vhod. Drazí pánové, vy vyslovujete to, o čem jsem přemýšlel před dvaceti lety. Pokračujte!“
Zapálivše si tedy, mluvili jsme dále, rytmicky kolébáni vlnami: ...
|
