A přece, Evropo, tys nikdy nebyla
tak bezvládná, chabá, prohnilá, chorá,
jako jsi nyní
v tom hrůzném lesku
smrtících zbraní!
Tys nikdy nebyla tak zralá k pádu,
tak nikdy prokleta a odsouzena
Osudem věčným,
jako jsi nyní v své domnělé výši
a domnělé hrůze!
Toť tvůj plod poslední
ta smrtící ocel,
děl, pušek jícny,
granáty, bomby,
jež tvoji syni pěstí
na tvojí půdě!
Ta půda nesla kdys
ovoce lepší
– oh, je to dávno,
a marno vzpomínat! –
teď svadlá je, shnilá,
neplodná, kletá,
jak krev tvých synů...