Za sto roků/II., 1.

◄ I., 11.

Za sto roků II., 1. written by Josef Svatopluk Machar

II., 2. ►

Za sto roků: Information and licence

II., 1. Mister Novak vytrhl se ze sna – pitomý sen: zdálo se mu živě, že je na velikém ciferníku obřích hodin ručičkou, jež pílí odměřeně vteřinovým kruhem. Mister běží, běží, dává pozor, aby každou vteřinu tu dělil třemi kroky na tři stejné díly, jak to vídá na svém chronometru – dech mu dochází – i nohy už se povážlivě pletou – a co divno, rozum jeho, jasný bdící rozum, povídá mu: Mister, je to hloupost, velikánská hloupost! Vždyť to není možno, abyste tak běhal, továrník vy, člověk, inteligent, který vystudoval v Americe! – Mister slyší tato moudrá slova, ale běží, přece jenom běží, aby úlohu svou řádně plnil, až mu došel dech a padl právě na vteřinu čtyřicátou pátou. Procit. Spocen. Spoceno je tělo, ale hlava suchá. Těžce dýše. V ložnici tma, ale zvenčí zřejmě slunce červnové se prudce tlačí v těžké záclony. Hled na hodiny, ručičky i cifry osvětleny, za pět minut sedm... Pitomý sen! – zase jako včera, předevčírem. Tělo spoceno a hlava suchá. Dopoledne máme tedy Vídeň – ano, pilot musí připravit se – ocelovou bursu – v poledne jsem zase doma – odpoledne káva – ale hlavně doktora se zeptám – za pět minut sedm – dvacet minut možno tedy ještě poležet si – Mister Harry Novak zavřel oči.