Za sto roků/II., 3.

◄ II., 2.

Za sto roků II., 3. written by Josef Svatopluk Machar

II., 4. ►

Za sto roků: Information and licence

II., 3. V sedm hodin patnáct minut zved se Harry Novak z lůžka. Stiskl knoflík, těžká záclona se nese vzhůru. Zlatý červnový den se mu vhoupl do ložnice. Venku svítí tráva, kvetou růže. – Pitomý sen! řek si. Holí se. – To čert ví, že mám v očích zvadlý výraz! A v tom obličeji nádech října! Pětatřicet roků! Inu ano, pětatřicet roků – povídá si zlostně do zrcadla. Oholil se. Snídá. Stiskne knoflík radiový žurnál začne hlásit zprávy ze světa. Washington, Londýn, Paříž, Vídeň – nová cla a smlouvy – trusty ocelové diktují si nové ceny – bursy rozčíleny – moře zdvihlo se a pohltilo zas kus Italie – letadlová poštovní loď spadla u Berlína, shořelo v ní tři sta cestujících – pět vražd v Praze – právě došlé zprávy z Jupitera, Marta: nového nic – letadlový pirát u Madridu přepad poštu z Jižní Ameriky – zemřeli: James Kvocna, čtyřicátník, Herbert Liska, třicetosm roků, Arnold Vrana dvacetdevět – tu se Harry Novak zachvěl – dobří známí, ne však proto: nad cifrou se zachvěl jejich životů... ty počty roků jaksi tuze nepříjemně klepou na ramena cifře roků jeho. – Zapáliv si tenkou cigaretku, Well, řek Harry Novak, pro dnes dosti. Knoflík stisk, zmlk žurnál; třemi tahy cigaretka změnila se v popel.