Mokrý a urousaný duben dštil s hůry básnické nadšení, a tato prská slétnuvši na zem na nejnižších místech tvořila loužičky páchnoucí po violkách a pohlaví. Redakce vlhly a Miroslava Sladká přetekla pramínkem, jenž se valil přes břehy jejího deníčku na luhy a háje netendenční poesie.
Libý a milostný hlas Hašlerův s novou silou duněl z trub gramofonů, svištěl nad hlavami dělníků a padal v důmyslné stroje kolovrátků, aby hnal tyto mlýny božské radosti.
Jaro se rozkročilo a z jeho pozastřené tváře line se vlahý ručej.
Již dosti dlouho hranatá a krystalická zima štvala národy divokou závějí! řval politik hotový ke vzpouře prvního jarního dne. Vedle něho Armáda spásy ronila dobrou hudbu a Zikmund Stránský mával plakátem opět lacinějším.
Touto jarní ulicí zbrocenou city jedenáct přátel hnalo míč na dopravního strážníka. Petrlák zdvihl levici, ukazuje na jižní stranu, a strážník je propustil s úsměvem, jenž se houpal na žerdích vojenského vousu.
Národní třídou na nábřeží a přes Palackého most hřměla statná jedenáctka, míč bystře se valil a žádná nehoda se nepostavila v cestu. Městské motorové vozy blýskají ulicemi rudou čarou pokryty prachem rozdrcených dálek. Bim-bam zní řidičova rolnička a zvukové vlny jako záře komety se plouhají za nejrychlejším dopravním prostředkem. Před výběrčí budkou prvý chroust toho jara lezl přes koleje elektrické dráhy právě tehdy, když vůz rychlé šestky se hnal ze smíchovské strany. Vozidlo letělo na něžného brouka a byl by zahynul dříve než „Národní politika“ oznámila v denních zprávách jeho zrození.
Avšak Bernard vztáhl hroznou a obří nohu proti divému vozu a ledva znatelně se usmívaje držel stroj na hrotě kopačky, dokud jarní chroustek nepřelezl.
Bernarde, řekl dojatý kněz, úsměv, který odul tvoje rty, způsobil, že se podobáš světci Františkovi, ale tvůj hnát já jako kyj!
Kdysi, odpověděl Bernard, býval jsem útlý. O té výtečné kořalky, jež vše napraví!
Tvrdý kapitán Bolom si utřel orosené oko a smečka se brala dále. Světlo nebes jarní a rusé prostupovalo Smíchov. Váleli to přes výmoly plné jarních vod, mezi starobylými vetchými domky, jež stará ušlechtilost stavěla pěkně šej-drem, mezi ohradami popsanými obrazy milosti, mimo slavný pivovar a nejútulnější nádraží vzhůru ke Zlíchovu. Minuli skálu Barrandovu a nápis vyleštěný dubnovou nedělí a zůstavili za sebou Malou i Velkou Chuchli, aniž se Petrlákovi přihodilo něco zlého. Teď ležela před nimi rovina, jíž průvody kvítí, zpěvných ptáků, slunce a automobilů dodávaly půvabu. Tam, kde romantická krása zhoustla ve skalisko, stojí dům nejbohatšího muže v zemi. Zdělán na skále a obklopen širými sady, byt krále překupníků podobá se nádoru dosti úhlednému. Tré mostů pne se přes umělé jezírko založené u paty skály a hbitý pater noster lítá nahoru a dolů.
Jedenáct přátel zastavilo se před touto budovou.
Hrome, řekl Ben, tato cukrářská architektura je sousto příliš sladké pro náš klub.
Hart, Petrlák a Uhel odvrátili se s úsměvem, avšak kněz Felix Hoch, ruce nad hlavou, klusal k dobrému bydlu.
Za mnou! velel, neobraceje se.
Když dorazil ke vratům a nalezl je zavřena, zmocnil se míče zpod nohy Františkovy a rozehnav se seč byl, vmetl jej do výše a vpřed. Klub pomalu šel za Hochem. Uhel vzpurně, Vala se zvědavostí a Holý bodře. Zatím se míč vznášel nad zahradou a padal, až sletěl před Renéa Mayera, právě když stál nad sazenicí brukve.
Můj čin, řekl kněz, obraceje se k zástupu, zdá se vám podivný? Není! Souvislost dějů čas od času vázána je zázrakem, aby sled všednosti byl sveden v řečiště řádu a pravdy.
Kněže, napomenul ho kapitán, mluv prostě!
Nezapomínejte, že je neděle, vece farář, odkašlal a mluvil dále. Všechny věci samy o sobě jsou obludné jako ďábel, avšak jestliže jediný satánek je nejsvinštější zrůda, celé peklo je pouze poťouchlé. Nuže, kdybychom zůstali před těmito vraty a nevešli k René Mayerovi, my všichni zůstali bychom bláznovskými zlomky. Petrláku, Holý, Bolome, sešli jsme se podivně a zajdeme nepřirozeným způsobem, jestliže někdo neopře náš podnik penězi a obchodním důmyslem.
Tu veliký překupník, vleká míč a zlomenou sazenici blížil se k jedenáctce. Kráčel jako kráčejí všichni překupníci. Podobni Čičikovu pohrávají nožkami, kráčejí s hlavou zvrácenou (neboť oni nesou válečnou korunu) a s napěchovaným střevem. Pohekával trouse hněv.
Ať žije René Mayer! zařval Felix. Tu se pozastavil vnímaje pozdravení dosti inteligentně.
Hrome! řekl, přeju si, abyste odešli. Tato zahrada je moje soukromá zahrada; ovšem že přispívám na obecní chudé.
Jste dobrák, pravil F. C. Ball a nedopouštěje rušení sudby vnikl do zahrady. Otok podkovitým šikem, záloha klínem, obrana v rovné linii a goalman s rukama vzhůru jako voják, jenž se vzdává.
Hrome! pronesl René znamenaje, že neví, co to znamená. My, ó překupníku, řekl mu goalman Hoch, jsme vyvolené a nejspanilejší footballové mužstvo.
Vskutku, řekl Mayer, již vás poznávám, vy jste S. K. Slavie!
Nikoliv, odpověděl Ball.
Nuže, poznávám vás opět, jste A. C. Sparta! Nový zápor udeřil Renéa tam, odkud roku 1918 porodil první vlastenecký výkřik, neboť vzcházelo mu nové poznání, že toto mužstvo, probůh! je D. F. C.!
Tu farář Felix Hoch povystoupil na místo vyvýšené a rozptýlil děsnou ošklivost Mayerovu. Dobrá, řekl, když překupník byl kliden a přece nic nechápal, dejme tomu, že jsme nejlepší mužstvo světa a že budeme zápasit před padesáti tisíci diváků. Lístky po 5 Kč, pane, znásobil jste to?
Po 5 Kč, odvětil Mayer, to je po čertech málo! Vstupné bude vaší věcí, řekl Hoch.
Potom F. C. Ball předvedl krásné ukázky hry. Míč lítal 15 minut, aniž se dotknul země a Mayer viděl klasickou hru hlavou a zadkem, hru kostí klíční, hru obratlovými trny, hru bulbem očním, a opět ledvinami, měchýřem močovým, klouby, patičkou a všemi svaly příčné pruhovanými. Viděl strašné rány končiti vždy v rukách goalmanových a dohledal až k pokladnám na budoucím hřišti, jež se plnily až k prasknutí.
Jaké jsou vaše výsledky? otázal se. Výsledky? vece kněz; máme dluhy, pane. Slyšme, odpověděl, hotov snížiti nabídku, neboť již se rozhodl koupiti tento klub. Potom jal se smlouvati s Hochem a ujednali věc zatím na zkoušku.
Mám předkupní právo a vy jste vázáni, řekl, po prvním zápase a po úsudku znalců podpíšeme smlouvu.
Dne 25. dubna F. C. Ball hrál s mistrovským klubem „Wellrybaa“. Toho dne strašné telegramy pronikaly civilisovaný svět: Nedokončený zápas ve stavu 19:0 pro F. C. Balí. V 21. min. prvého poločasu „Wellrybaa“ opouští hřiště. Jen 30.000 diváků — sbor soudců prohlašuje, že F. C. Ballu nelze odporovati.
Po zápase René Mayer odvezl svoje přeborníky k notáři a dal ukovati smlouvu co nejpevnější a tak, aby Balí ošidil.
Promiňte, řekl kněz-goalman slušně se usmívaje, že nesouhlasím. Jsme povinni svobodou svým nesmrtelným duším a úctou mateřským odborům, jež z nás udělaly brankáře, backy, křídla a tak dále. Nekladu důrazu na chudobu, neboť vězte, Mayere René, že chci zbohatnouti.
Dobrá, odpověděl překupník, avšak mohu vás ujistiti, že probijete svůj výdělek v hampejzích a oslabíte se kořalkami.
Jak! vykřikl Bernard, oslabiti se kořalkami? Tyto zbujela nohy, tito tygři, jak je nazval odborný tisk anglických referentů, hrozí vás rozdupati, jestliže neodvoláte.
Ven! houkl Uhel, jenž zachovával sprostý tón od začátku až do konce.
Když jedenáctka seděla ve „Dvou litrech“, Karel Bolom mysle na překažený záměr Mayerův pravil:
Felixi, dříve než se opiješ, řekni nám, odkud tak dokonale znáš svět?
Ale farář neodpovídal, neboť tato otázka byla položena již pozdě.
Nyní sláva F. C. Ballu vstoupila na footballové nebe záříc jako hvězda první velikosti. Jinoši, dívky i starci s hnutím probuzeného hráčství viděli ji, ana se třpytí. Bolomové poplivali svoji vědu, Bernard a Baar zneuctili své obchodní místnosti a básníci zlomili ohlodaná péra.
Newcastle Utd., West Bronwich Albion, Chetsca, Burmey, Middlesborough, Hamburg, Celtic, Petrohrad, všechny tyto kluby odnesly na svých zádech těžké porážky a nikdo doposud neviděl míče v síti za zády Felixe Hocha.
Těžiště světa leží ve věcech kulturních a proto, když F. C. Balí tak nesmyslně vítězil, evropská rovnováha se zvrtla.
Peněžní ústavy pojaly nedůvěru k anglické měně, hotovy vydělávati na footballu jako na válkách. Kč stoupala a ministr financí dovídaje se o tom vždy včas lezl výš a výš jako rosnička, jež věští dobrý den.
Konečně kombinované družstvo světa postavilo se proti Ballu.
Dolů s tím nadmutým zázrakem! Hanba! Pryč s Bolomem! Pryč s F. C. Ballem! Ať zhyne páter Hoch!
Zástup oděný v řev tohoto obsahu v předvečer zápasu Svět — Ball procházel Prahou. Ale nejlepší mužstvo sedělo ve „Dvou litrech" ryčné zpívajíc a nevědělo, co se děje venku.
Druhý den Sandberg pokryl se diváky jako ponocný kožichem. Dvakrát stotisíc lidí ježilo se před Uhlem, jenž vyšel první na hřiště. Kinooperatéři, které poslal René Mayer smýšleje zradu, spustili svoje stroje.
Tu začal match.
1. min. volný kop pro S. Z něho dobrý útok, avšak kryt obranou. Útok B. zaražen hromadným napadením levé spojky. V 6. min. roh pro B. V 10. min. Petrlák střílí, goalman S. kryje, avšak míč příliš prudký strhl ho do sítě. Ve 12. min. útok S. zmařen zálohou. Ve 14. min. Uhel shootuje a míč prochází po druhé brankou. V 17. min. goal Hartův. V 19. min. roh pro B. Ve 23. min. Bernard vstřeluje svůj míč těsně pod tyč. Ve 24. min. volný kop pro S. Útok levého křídla S. Proniká obranou a střílí. Hoch chytá těžkou ránu. Ve 26. min. opět branka Petrlákova. Ve 28. min. Baarova. Minuty 30., 32., 34., 40., 41., 42., 43., 44. znamenají další úspěchy F. C. Ballu.
Stotisíc diváků řičelo nevolí a druhých stotisíc nadšením.
Hanbáá! Mažte jéé! Sláváá! hřmělo dlouhými samohláskami jako písanka žáka první třídy školy obecné.
Avšak zástupové zaplavili hřiště, došlo k řeži a druhý den psali sportovní referenti, že slavný team Ball byl sprovozen se světa, rozsápán a potřen beze zbytku.
Ale nebylo tomu tak. Sportovní lůza strhala s jedenáctky emblémy klubu, ale jinak hráči vyvázli bez pohromy a vesele pili ve „Dvou litrech“. Kněz koupil si noviny a nasytiv se jal se čísti.
U sta hromů! zasténal vida v jezeře referátů vlastní smrt. Jsme ztraceni, řekl smějícím se přátelům. Nikdo neuvěří, že já jsem mrtvý Felix Hoch a náš klub pochovaným Ballem.
Zatím Praha strojila pohřeb na své útraty a svět tonul v lítosti nad skonem slavného klubu. V držení spolkového hříště uvázala se státní Sportovní akademie a jedenáct přátel bylo odehnáno od ohrady.
U nás, řekl Hoch, pokud vím, platí právní stav a dokládal jsoucnost klubu úředními listinami jako kdysi ďábel v Dobré. Avšak přes to F. C. Ball byl mrtev a na této pravdě nezměnila nic skutečnost, že hrál hry mnohem krásnější s S. K. Lhotka a S. K. Záběhlice.
Zde, křičel René Mayer, poklepávaje rákoskou na promítací plátno ve svém biografu, zde vidíte poslední a nejkrásnější zápas F. C. Ballu, jejž jsem založil. Zde nebožtíci: hbitý Uhel, statný Petrlák a velebný goalman Hoch!
Sláva, řvaly posedlé řady diváků, zatím co vyhublý klub tetelil se v parketu Z.
Dnes živý a přece mrtvý team chodí o holi, René Mayer ještě nezaplatil najatým rváčům, již zkazili zápas Ball —Svět a vítězný snímek letí světem vydělávaje těžké peníze. Neboť jest prý krásnější to, co již není a biograf jest novou skutečností.
| 
F.C. Ball: Information and licence 