This is an archive copy of wikilivres.ca as of 18 February 2017 (from the WikiTeam dump). The original site is closed.
Jed z Judey/Poustevníci
Free texts and images.
Jump to navigation
Jump to search
Poustevníci
Pozdní večer leží nad Betlémem.
V horách sova křičí, štěká šakal.
Ve tmě jeskyně zní tiché vzdechy,
klidné vzdechy odevzdání, touhy
s šumem slov v modlení vydechnutých.
Náhle ženský pláč se v tichu rozleh,
srdcelomný pláč a vzlyk a stkáni.
— Sestro Paulo? — tázal se hlas mužský.
Pláč zněl dále.
— Tys to, sestro Paulo? -
Na to pláč jen hlasitěji vybuch.
— Sestro Paulo ! — hlas už přísněji zněl.
— Otče, moje Blasilla je mrtva! —
— Sestro Paulo! — hlas ji tonem káral.
— Mrtva je, oh, otče Jeronýme!
Kvítek svád mi, jejž jsem opustila.
Poutnice, jež dnes tu z Říma byly,
pověděly o mé hrozné ztrátě —
a pláč znovu výbuch usedavě.
— Sestro Paulo, tahle bolest bude
bolet Pána Ježíše! — hlas hrozil.
— Opustila kvítek svůj jsem . . . svad mi . . .
Nechala jsem Blasillu svou v Římě . . .
a šla za tvým hlasem . . . otče milý . . .
kvítek vadnout začal ... asi touhou
po své matce ... —
— Dosti, sestro Paulo.
Ne mně, Kristu Pánu předhazuješ.
Ne mě, Krista Pána bodáš slovy.
Pohled, Melanie ve dni jednom
muže ztratila i děti obě,
a víš, kterak zajásala blahem:
Nyní tím víc lze se oddat Kristu!
Zeptej se jí, až jen domodlí se.
A ty pláčeš pro jedno své dítě?!
Které Ježíš přesadil v svůj záhon?!
Tolik visíš ještě na tom žití?!
Tolik málo věříš v slova Jeho?!
Život, svět — toť přítěže jen duše,
blah, kdo zbaven jich. Ó sestro Paulo,
tyhle slzy tvé jak kámen budou
ležet na perutích duše tvojí,
až se bude bráti k němu vzhůru!
Sestro Paulo, jako plamen vrátí
se v tvé oči tyhle slzy jednou
a je spálí, abys neviděla
svaté slávy obličeje Jeho — —
— Zadrž otče, zadrž Jeronýme!
Nepláči již, pomodli se se mnou!
Pak jen plakat budu, abych smyla
stopy slzí těchto . . . Otče milý,
vše je marnost — Ježíš pak je všecko.
Pomodli se se mnou, vraf mi poklid,
vrať mi smutek, že žít ještě musím . . .
|
|