Aforismy I
Na jedné noze
Slzy žen jsou Léthé, z níž pijí zapomenutí; číše, ze které se opíjejí; lázeň, ve které se očišťují; příkop plný vody, jímž se opevňují proti nepřátelům; studánka, v níž ješitně zrcadlí svou ctnost; konečně voda, jež teče.
Ženy milují nešťastně z pustého rozkošnictví.
Ženy mají větší schopnost litovati hříchu, a tudíž větší schopnost k hříchu samotnému.
Morálka žen končí dvěma cípy: zvědavostí a strachem.
Ctnost je naučitelná, mluvil Sokrates; avšak ona je více než naučitelná, neboť jest nakažlivá.
Nerovný boj: Nepoddá-li se žena, vítězí; poddá-li se, diktuje podmínky vítěze; v obojím případě získává.
Kejklíř je podoben umělci, neboť překonává hmotu. Je podoben ženě, neboť miluje své tělo a žije z něho.
Na druhé noze
Ženy v divadle: Divadlo je školou divadla.
Bůh stvořil muže jako podobenství sebe a ženu jako podobenství života. Muž je bůh v malém: proto tvoří. Žena je příroda v malém: proto rodí.
„Styk muže s prostitucí shledávám nemravným.“ Zcela správně, madam; neboť jest to hřích, jenž není vykoupen a ospravedlněn skandálem nebo utrpením.
„Žena jest jen tělo.“ Pustý cyniku, jak můžete zapomenouti na její toaletu?
Panenství je virtuelní. Obnovuje se s každým novým milencem.
Dívko, pravíš, že miluješ květiny? Řeknu-li ti, že květ je vyzdobené rodidlo rostliny, pocítíš k němu nenávist ženy k ženě.
Psáti o ženách aforismy je smyslná rozkoš svlékání žen; psáti o nich romány je smyslná rozkoš oblékání žen.
| 
Krakonošova zahrada: Information and licence 