Jan Krejza – ovšem, znám to jmeno.
Je žurnalista –‘
– Ne, je básník. –
,Ah, básník, pravda, tedy básník.
Tím případnější. U básníků
vždy sedí genius a blázen
na jedné snítce. Jak jsem slyšel
rozeslal ondy čelným lidem
žebravé listy – Otec jeho?‘
– Byl rozumný muž, člověk zdravý. –
,A tento Jan?‘
– Je melancholik
a hloubal. –
,Tedy paranoia.
Co dělá nyní?‘
– Sedí, mlčí,
a nejí, nespí. Časem tluče
vším, co je v dosah ruky jeho.
A týden tomu, umínil si,
že zvláštním způsobem chce zkoumat
řád známých lidí: politiků,
a úředníků, redaktorů –
sám, žel, jsem ruku dal mu k tomu
a pomáhal –
,A jak to, pane?‘
– Jsem bohat – chtěl se přesvědčiti,
zda zásady a karaktery
před mocí peněz obstát mohou –
já zkoumat měl – a tak jsem zkoumal –
,A stálo vás to mnoho peněz?‘
– Půl milionu, možno říci,
že stál mě tento experiment –
,A on – je bohat?‘
– Sám chci nésti
výlohy všecky, byl můj přítel. –
,Věc jednoduchá: paranoia
a vše, co z ní teď povstat může,
už jeví se. Je nutno léčit.
A že rozbijí ony věci,
toť signál, že se neprodleně
s léčením řádně začít musí.
A snad se neleknete, pane,
dnes blázince jsou institucí
jak nemocnice, ne jak byly,
jak totiž pověst říkala jim,
příšerné kriminální hrobky –
ne, dnes tak není. Sanatoře,
příjemný pobyt po případě
a lékař odborník, jenž hledí,
by nemocný se cítil doma!
Vše pokračuje, pane drahý.
Hle zvěřince! Dřív zavírali
tak zvané šelmy v pevné klece
a šelmy zuřily a řvaly,
nu, ovšem, mříž, a malý prostor –
teď zpříjemní se jatcům život,
že cítí se jak na svobodě,
podmínky všecky: prostor, volnost,
i kraj se upraví, že šelmy
jsou jako doma – zajímavé,
Hagenbeck, pane, přišel na to,
a blázince – tak na vlas všecko,
neb lidstvo ve všem pokračuje,
jak jsem už pravil. Týden tomu
jsem vyrval jakéhosi starce
ze spárů kriminálu takhle,
– neb žel, že často spravedlnost
žnout tam chce, nám kde setba patří –
kdes začal vykládat svůj názor
o republice, sloupech jejích,
o činitelích, špíně peněz –
a už jej lapli, paragraf prý
ten onen – dobrý jeden člověk
mi řek ten případ, zasáhl jsem,
stav prozkoumal: a paranoia,
jak v knize stojí. Už se léčí.
A ten pan Krejza nemá tady
snad rodinu a příbuzenstvo?‘ –
– Jak vztyčený prst sám je v světě. –
,Vy nesete sám tedy všecko?
Můj honorář – a kterou třídu
mít chcete pro něj?‘
– Řekněm: druhou.
Snad stačí... Ale byl mi bratrem,
tož první, pane profesore. –
,Tak první. Auto vaše čeká,
já připravím jen formality
a potom vezmem pana Krejzu,
při paranoii vždycky platí:
že v prodlení je nebezpečí.
A do dvaceti a čtyř hodin
vy oznámíte případ soudu.‘
Peníze: Information and licence 