Za sto roků/I., 1.

Za sto roků I., 1. written by Josef Svatopluk Machar

I., 2. ►

Za sto roků: Information and licence

I., 1. Praktický rozum vládne světem. Barbarství věků uplynulých jsou odstraněna. Není armád, neb není válek. Těch pak není, že není hranic. Hranic není, neb bleskurychlé dráhy, lodi, letadel mračna, telefony zmenšily zeměkouli naši, z map pestré barvy vymýtily, zrušily pojem vzdáleností a sbližovaly lidi s lidmi až konečně si ujasnili, že všechno jde i cestou míru. Je pravda: z mírových smluv kdysi a z konferencí státnických hlav se vyrojila řada válek, a osvícení Evropané v nich pracovali proti sobě zvyklými kulturními plody: letadly, plyny, ponorkami, puškami, děly, kriminály – až v posled vše se utišilo. A nebylo tu zvítězivších, jen přemožení byli všichni a vítězem byl ten, kdo klidně se po čas bojů díval z dálky a čekal, čekal. Amerikán. A tak se všecko ustálilo: Je Asie teď žlutohnědá, Afrika černá, Amerika s Evropou mátí bílá; vidět směs barev pouze v Australii. Leč v barvy plemen neskanula idyla s nebes. Nekrvavě se válčí dál: boj hospodářský, boj průmyslu, boj burs a peněz, boj cifer studený a krutý. Svou máti Evropu již drží dceruška Amerika v poutech, a stará matka sotva dýše; už nehledí víc kalným zrakem do dálek po přispění jakéms – ten zrak je sklopen k prachu cesty, jak dýchat – je teď program dení. A na venek se dí, že dcera jí vede, řídí, reguluje letadla, železnice, dluhy, cla, průmysl a peněžnictví.