Za sto roků/I., 2.

◄ I., 1.

Za sto roků I., 2. written by Josef Svatopluk Machar

I., 3. ►

Za sto roků: Information and licence

I., 2. Pod drobnohledem jde i život (nezměníš přirozenost lidskou: člověku člověk vlkem) dále i v nových formách starým zvykem. Jsou savci, jsou i vysávaní. Jsou duše psí, jež novým pánům otrocky slouží za ty zbytky, jak na mísách jdou od tabulí. Jsou chytráci a spekulanti, již bezohledně znají stisknout bližnímu hrdlo, že mu teče krev skrze zuby – při tom hledí, by ani kapka nezalítla k hrozivým trestním paragrafům. Jsou počtáři, již přizpůsobí se daným poměrům, když nelze poměry přizpůsobit sobě, a z poměrů těch sestrojí si pro milované tělíčko své fasonku žití pohodlnou. A desperádi jsou, již slepě do trestních paragrafů vráží, buď vychytrat že chtějí na ně, buď z touhy slávy – aby zítra dal radiový žurnál zvěsti o činu jejich přeobsáhlé a obraz jejich posluchačům před oči vstavil: snílci vrazi, banditi, strůjci atentátů, adepti herostratské slávy. Též desperádi živobytí se vrhli na zločinou dráhu, když neviděli cesty jiné: neb tlakem různých filantropů již tvrdili, že zločinci jsou jen nemocní a bez své viny i nepříčetní ubožáci – se ze žalářů dávno staly příjemná sídla s čítárnami, lázněmi, sady, biografy – tu statistika mohla hlásat, že zločinost se množí stále, a zajímavo: takou měrou, jak ubývalo sebevrahů.