Je pátek. Dva dny na to. Oba
nad kupou sedí odpovědí.
Je dvacet listů.
– Začnem vážit,
Václave, sloupy společnosti. –
,Snad jsi se nestal nihilistou?
Ty, člověk vybraný a jemný.‘
– Ne dosud. Za chvíli snad ano.
Teď pozor! Bankéř: Ctěný pane,
– ah, „Mistr“ ten tam – je mi líto –
už stačí. – Ministr náš píše:
– sám nemohu – však zadejte si
o státní stipendium – rád se
přimluvím. – Dále! Zde pan Kohout,
továrník, multimilionář –
ah, ne on, paní: Muž mi kázal
vám odpovědít – sama ráda –
jen přijďte v pátek odpoledne –
on není doma – však vy víte –
Tož to je kousek prostituce –
pan Sádlo – má pět pěkných domů:
Ah, mistříčku, jak je mi líto –
Zde druhý domácí pán – pozor –
zas ženské písmo, ano, paní:
muž vydání měl, ale víte,
že do oka a duše zapad
jste naší Elsince – jen přijďte –
já vyřídím to – vidíš, vidíš,
Václave, chtěl jsem jen pět tisíc
a oni chtějí dát mi Elsu –
Zde přítel umění, pan Trojka:
Lituji tuze – zakoupil jsem
pět obrazů – a pro rok tento
je vyčerpán můj budžet – Sláva!
Nuž zrychleme to. Sedmý: Je mi
velice líto... Osmý: Rád bych,
však poměry mé. – Číslo devět:
Zlá situace – vážím si vás
a vašich knih – leč – Dobrá, dobrá.
Zde postscriptum je: Ona slavnost,
k níž zvali jsme vás na pozítří –
– to dnes je, v pátek – nekoná se –
rozumím – to je odtroubení –
Desátý: pane, měl jsem za to,
že nejste z oněch příživníků,
jež člověk důvěřivě pozve
v svou rodinu – leč vidím nyní –
tak tedy na dál – Přímý člověk
a karakter. Co jedenáctý:
Zas žena – bozi! Jezabel ta
chce náramek dát, prsten k tomu,
když přijdu – já chtěl tisíc korun! –
A číslo dvanáct: Nelze, pane,
a podpis – tak to také stačí.
Třináctý: Jeden známý dluží
mi dvacet tisíc, zaplatí-li,
rád pošlu – Čtrnáct: Vzácný mistře –
nejtěžší chvíli jeho žití –
já připravil mu – Patnáct: Pane,
snad přítel Sádlo, snad pan Kohout –
já, pravda, znám jsem jako boháč –
leč mýlka – jmění patří paní –
já správcem jsem jen. – Bravo, muži! –
Šestnáctý: Může-li to počkat
tak do podzimu, kdy mám dostat –
Sedmnáct: Mlád jste, pane, básník, –
a jistě nerozvaha pouze
vás zavlekla v tu situaci –
snad karetní dluh, snad i ženské –
upřímně radím – zkušenosti –
vy střezte se jich – Osmnáctý:
Pět tisíc? Čím se prosím, pane,
zaručit chcete? – Devatenáct:
Tak deset tisíc? – Řeknu krátce –
A počkej, tohle zvlášť je dobré:
Já viděl, že se otáčíte
nápadně kolem naší Berty –
Bertička má už nápadníka,
jenž není lehkovážná pumpa –
napříště je vám dům můj – Dvacet:
Svým listem ze dne – o pět tisíc –
že na obchody toho druhu –
zařízen nejsem – ve vší úctě –
Ran dvacet, Václave, a každá
šla do černého. A já osel,
já v téhle chamradině viděl,
své čtenáře, své cenitele!
Pojď, půjdem ven. A zítra chytnem
věc od hlavy. Teď prosili jsme
a zítra začnem koupi. Vyjděm,
mně hlava hoří, krev v ní bije,
pojď, promluvme o zkoušce druhé! –
Peníze: Information and licence 