Odpoledne káva. Mramor stolků
svítí pod sty elektrických světel,
lenoch fauteuilů se blýská zlatem,
červeň plyše pohlcuje světlo,
cigar dým a přitlumuje hudbu.
Vzadu vnitřek velké rudé krychle,
jeviště to. Orchestr je dole.
Hudba vřeští, piští, řve a výská,
jednotlivé tony válejí se
jako kluci po silničním prachu,
ale všecko se sordinou. Při tom
na plyšové půdě na jevišti
tančí nahé ženy. Je jich deset,
brunet pět, pět blondýn. Bílá těla
pobíhají po špičkách noh, skáčí,
zmítají se, pohazují údy,
oči, atropinem štvané, svítí,
v lících hoří nanesená červeň,
z purpurných rtů blýskají se zoubky –
ale všecko marno: skelné oči
chladných hostů dívají se na ně
dením sevšednělým podíváním.
Mister Novak sedí s dvěma druhy:
„New York dal zas ohlásiti Vídni
nové ceny – sedm a půl na stu –“
– Máte zásob, což vám, Mister Novak!
Mně je hůře. Závěrku mám jednu
s trhem vídeňským. A na ultimo. –
„Pomoh bych vám, Mister Konopasek,
ovšem: tři a pětasedmdesát.“
– Well – dal ruku Mister Konopasek.
Hudba stále duní, vřeští, výská,
tanečnice roztahují ruce,
hází nohama až k čelům vzhůru,
oči, zoubky blýskají a svítí.
– Z Paříže zas agrární trust hlásí
také zvýšení, jež pohybuje
mezi desíti a dvanácti se.
A to značí zvýšit mzdy, co dělat? –
zahovořil třetí, Mister Fröhlich.
– Nezbyde než všechno tohle svalit
na konsument. Popohnati ceny.
Beztoho jsem nucen zase stavět
pětadvacet domků lidem svojim –
rozhoduje Mister Konopasek.
„Mister Liska zemřel – slyšeli jste?“
– Já dnes ještě žurnál neposlouchal –
– Též ne. Měl jsem vážnou kalkulaci –
„Mister Liska, třicetosm roků,
potom Mister Vrana, dvacetdevět.
Dvacetdevět pouze! A James Kvocna,
ovšem tenhle byl už čtyřicátník,“
jaksi těžce praví Mister Novak.
Mister Fröhlich vážně usuzuje:
– Žijem rychle. Mnoho. Proto kratčej,
než jak bývalo kdys. Mister Liska,
zvedl dům svůj – syn je šestnáct roků,
přičinlivý mladík – co chtít více?
Proved úkol svůj a šel. –
– A Vrana?
znali jsme se od chlapeckých roků,
gentleman a člověk přičinlivý,
naplnil svůj úkol – requiescat –
dodává zas Mister Konopasek.
Hudba piští, křičí, povykuje,
tanečnice provádějí dále
gymnastiku těl a údů, svalů,
padnou k zemi, vymrští se prutem,
vyskakují, kroutí se a točí –
skelným pohledem se tkne jich letmo
Mister Novak, pohled kráčí dále,
sjede k očím Mister Konopaska –
– rozšafné a starostlivé oči –
sklouzne k lícím Mister Fröhlichovým
Za sto roků: Information and licence 