Mravenci
Scéna: Zelený les.
TULÁK (sedí zamyšlen):
Dost, dost už viděls. Viděls všechny tvory
sát jako vši na velkém těle bytí,
v strašlivém hladu rozmnožit svůj podíl
urvaný druhým. Žít, to značí brát,
nu tedy ber i ty. Už dost jsem viděl.
(Pauza.)
A co já sám jsem jiného než hmyz,
jsem šváb a sbírám v prachu drobečky,
co jiní nechají. To je tvůj život,
k ničemu, k ničemu, ba ani k tomu dobrý,
aby mne někdo sežral.
KUKLA (křičí):
Místo, místo, já se zrodím,
z vězení celý svět osvobodím!
Jaká ohromná myšlenka!
TULÁK:
Ta věčná rvačka o své malé já,
ta sháňka hltavá, ta hmyzí péče
svou vlastní malost zvěčnit ve svém rodu,
nechci už, nechci! Kouzla prokletá,
na lidské cesty rád bych vyšel zas,
ach cesty lidské! Po mém bloudění
kdy zas mne pozdravíte, tabulky,
jež lidskou řečí oznamujete
obec a okres, hejtmanství a stát,
stát! Stůj, má hlavo! Nejprve je obec,
pak přijde okres, potom země, národ
a vlast a lidstvo; a to vše je větší
než každé já. Ba právě, v tom to vězí,
že hmyzí sobectví zná jenom sebe
a nechápe, že je tu něco víc,
obec a okres, celek společný...
KUKLA:
Ó tvůrčí trýzni!
Palčivá žízni
po velkém činu!
TULÁK (vyskočí):
Společný celek! Nyní tě už mám,
myšlenko lidská! My jsme jenom zrna
veliké sklizně, která patří všem.
Maličké já, je něco nad tebou,
jmenuj to národ, lidstvo nebo stát,
jak chceš to jmenuj, ale jenom služ:
ty nejsi nic. Největší cena žití
je život obětovat.
(Usedne.)
KUKLA:
Blíží se hodina spásy.
Veliká znamení a velká slova
můj příchod hlásí.
TULÁK:
Velký je člověk velkou povinností,
jen tam je celý, kde je částí celku,
a žije lidsky, dá-li život za to,
co větší je než on. Jak chceš to jmenuj,
jenom když tomu sloužíš.
KUKLA (zmítá sebou):
Hleďte, jaká mám křídla!
Jaká nesmírná křídla!
TULÁK: Kdybych jen věděl, kudy do nejbližší obce! Co mne to kouše? To jsi ty, mravenečku? A tady druhý! A třetí! Propána, vždyť jsem si sedl do mraveniště! (Vstává.) Blázni, co jste do mne nalezli? Tuhle po mně běží, koukejme: jeden, dva, tři, čtyři. A tady taky jeden, dva, tři...
(Zatím jde zadní opona vzhůru a zjeví se vchod do mraveniště, mnohopatrové rudé budovy; u vchodu sedí Slepý mravenec a ustavičně počítá. Mravenci s ranci, trámy, lopatami atd. vcházejí a přebíhají v patrech budovy podle tempa, jež udává Slepec.)
SLEPEC (ustavičně): Jeden dva tři čtyři, jeden dva tři čtyři...
TULÁK: Co to tady je? Strejdo, co to počítáte?
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...
TULÁK: Co je to? Nějaké skladiště nebo továrna, že? Hej, nač je ta továrna?
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...
TULÁK: Jářku nač je ta továrna? Proč ten slepý počítá? Aha, udává tempo. Všichni se hýbají, jak on počítá. Jeden dva tři čtyři. Jako stroje. Fuj, až se mně hlava točí.
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...
PRVNÍ INŽENÝR (vběhne na scénu): Rychleji! Rychleji! Jeden dva tři čtyři!
SLEPEC (rychleji): Jeden dva tři čtyři! Jeden dva tři čtyři!
(Všichni se pohybují rychleji.)
TULÁK: Co je to? Povídám, pane, nač je ta továrna?
INŽENÝR: Kdo tu?
TULÁK: Já.
INŽENÝR: Z kterých mravenců?
TULÁK: Z lidí.
INŽENÝR: Zde Mravenika. Co tu chcete?
TULÁK: Koukám.
INŽENÝR: Práci hledat?
TULÁK: Taky třeba.
DRUHÝ INŽENÝR (vběhne): Vynález! Vynález!
PRVNÍ INŽENÝR: Co je?
DRUHÝ INŽENÝR: Nové zrychlení. Nepočítat jeden dva tři čtyři. Počítat rráz dva tři čtyři! Ráz dva tři čtyři! To je kratší. Ússpora času. Ráz dva tři čtyři! Sslepý, haló!
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...
DRUHÝ INŽENÝR: Špatně! Ráz dva tři čtyři!
SLEPEC: Ráz dva tři čtyři! Ráz dva tři čtyři!
(Všichni se pohybují rychleji.)
TULÁK: Ne tak rychle! Mně už jde hlava kolem!
DRUHÝ INŽENÝR: Kdo tu?
TULÁK: Cizinec.
DRUHÝ INŽENÝR: Odkud?
PRVNÍ INŽENÝR: Z lidí. Kde je mraveniště lidí?
TULÁK: Cože?
PRVNÍ INŽENÝR: Kde je mraveniště lidí?
TULÁK: A tak. Tamhle. A tam taky. Všude.
DRUHÝ INŽENÝR (štěká): Ha! Ha! Všude! Blázen!
PRVNÍ INŽENÝR: Je mnoho lidí?
TULÁK: Mnoho. Říká se jim páni světa.
DRUHÝ INŽENÝR: Haha! Páni ssvěta!
PRVNÍ INŽENÝR: My jsme páni světa.
DRUHÝ INŽENÝR: Mravenika.
PRVNÍ INŽENÝR: Největší mravenčí stát.
DRUHÝ INŽENÝR: Ssvětová moc.
PRVNÍ INŽENÝR: Největší demokracie.
TULÁK: Jak to?
PRVNÍ INŽENÝR: Všichni musejí poslouchat.
DRUHÝ INŽENÝR: Všichni pracovat. Všichni pro Něj.
PRVNÍ INŽENÝR: Jen On poroučí.
TULÁK: Kdo?
PRVNÍ INŽENÝR: Celek. Stát. Národ.
TULÁK: Koukejme, to je jako u nás. My například máme poslance. Poslanec, to je demokracie. Máte taky poslance?
PRVNÍ INŽENÝR: Ne. My máme Celek.
TULÁK: A kdo mluví za celek?
DRUHÝ INŽENÝR: Haha! Nezná nic!
PRVNÍ INŽENÝR: Ten, kdo poroučí. Celek mluví jen rozkazy.
DRUHÝ INŽENÝR: Bydlí v zákonech. Není nikde jinde.
TULÁK: A kdo vám vládne?
PRVNÍ INŽENÝR: Rozum.
DRUHÝ INŽENÝR: Zákon.
PRVNÍ INŽENÝR: Zájem státu.
DRUHÝ INŽENÝR: Tak, tak, tak je to!
TULÁK: To se mi líbí. Jářku, všechno pro Celek.
PRVNÍ INŽENÝR: Pro jeho velikost.
DRUHÝ INŽENÝR: A proti nepřátelům.
TULÁK: Cože? Proti komu?
PRVNÍ INŽENÝR: Proti všem.
DRUHÝ INŽENÝR: Jssme obklopeni nepřáteli.
PRVNÍ INŽENÝR: My jsme porazili Černé mravence.
DRUHÝ INŽENÝR: A vyhladili Zrzavé.
PRVNÍ INŽENÝR: A podrobili Šedé. Zbývají jen Žlutí. Musíme vyhladit Žluté.
DRUHÝ INŽENÝR: Musíme vyhladit všechno.
TULÁK: Proč?
PRVNÍ INŽENÝR: V zájmu Celku.
DRUHÝ INŽENÝR: Celek má vyšší zájmy.
PRVNÍ INŽENÝR: Zájmy rasové.
DRUHÝ INŽENÝR: Průmysslové.
PRVNÍ INŽENÝR: Koloniální.
DRUHÝ INŽENÝR: Ssvětové.
PRVNÍ INŽENÝR: Celkové.
DRUHÝ INŽENÝR: Tak, tak, tak je to!
PRVNÍ INŽENÝR: Celek má samé zájmy.
DRUHÝ INŽENÝR: Nikdo nemůže mít tolik zájmů jako Celek.
PRVNÍ INŽENÝR: Zájmy udržují Celek.
DRUHÝ INŽENÝR: A války jej živí.
TULÁK: Aha! Vy – vy jste bojovní mravenci!
DRUHÝ INŽENÝR: Sss, neví nic.
PRVNÍ INŽENÝR: Mravenčané jsou nejmírnější mravenci.
DRUHÝ INŽENÝR: Národ míru.
PRVNÍ INŽENÝR: Stát práce.
DRUHÝ INŽENÝR: Chtějí jen ssvětovládu –
PRVNÍ INŽENÝR: – protože chtějí světový mír.
DRUHÝ INŽENÝR: V zájmu ssvé pokojné práce.
PRVNÍ INŽENÝR: A v zájmu pokroku.
DRUHÝ INŽENÝR: V zájmu svých zájmů. Až ovládnem ssvětový prosstor –
PRVNÍ INŽENÝR: – budeme dobývat času. My chceme vládnout času.
TULÁK: Čemuže?
PRVNÍ INŽENÝR: Času. Čas je větší než prostor.
DRUHÝ INŽENÝR: Čass nemá dossud pána.
PRVNÍ INŽENÝR: Pán času bude pánem všeho.
TULÁK: Pomalu, proboha pomalu! Nechte mne myslet! Ovládnout čas? Pán času? Jenom věčnost je pán času.
PRVNÍ INŽENÝR: Rychlost je pán času.
DRUHÝ INŽENÝR: Zkrrocení času.
PRVNÍ INŽENÝR: Kdo poroučí rychlosti, vládne časem.
DRUHÝ INŽENÝR: Rráz dva tři čtyři! Rráz dva tři čtyři!
SLEPEC (rychleji): Ráz dva tři čtyři. Ráz dva...
(Všechno se pohybuje rychleji.)
PRVNÍ INŽENÝR: Musí se zrychlit tempo.
DRUHÝ INŽENÝR: Tempo výroby.
PRVNÍ INŽENÝR: Tempo života.
DRUHÝ INŽENÝR: Musí se zrychlit každý pohyb.
PRVNÍ INŽENÝR: Zkrátit.
DRUHÝ INŽENÝR: Vypočítat.
PRVNÍ INŽENÝR: Na sekundu.
DRUHÝ INŽENÝR: Na ssetinu ssekundy.
PRVNÍ INŽENÝR: Aby se šetřilo časem.
DRUHÝ INŽENÝR: Aby se zvýšila výroba.
PRVNÍ INŽENÝR: Pracovalo se příliš pomalu. Příliš těžkopádně. Mravenci hynuli únavou.
DRUHÝ INŽENÝR: Neússporné.
PRVNÍ INŽENÝR: Nehumánní. Teď hynou jen rychlostí.
TULÁK: A k čemu tak spěchat?
PRVNÍ INŽENÝR: Zájem Celku.
DRUHÝ INŽENÝR: Otázka výroby. Otázka moci.
PRVNÍ INŽENÝR: Je mír. Mír je soutěž.
DRUHÝ INŽENÝR: Vedeme bitvu míru.
SLEPEC: Ráz dva tři čtyři.
(K oběma Inženýrům přistoupí Mravenec úředník a něco jim hlásí.)
TULÁK:
Ráz dva tři čtyři! Ještě rychleji! Ráz!
Zpráskejte bičem spěchu ten starý pomalý čas,
mrskejte jej a žeňte, ať rychleji letí vpřed,
vždyť rychlost je pokrok. Svět chce se rychleji řítit,
chce doletět k svému cíli, a kdyby do záhuby letěl,
ať je to aspoň rychleji! Ty slepý, počítej: ráz! –
SLEPEC: – dva tři čtyři...
PRVNÍ INŽENÝR: Rychleji! Rychleji!
JEDEN MRAVENEC (padá pod břemenem): Uf!
DRUHÝ INŽENÝR: Sss! Co je to? Vsstát!
JINÝ MRAVENEC (skloní se k padlému): Mrtev.
PRVNÍ INŽENÝR: Prvý druhý odnést! Rychle!
(Dva Mravenci zvedají mrtvého.)
DRUHÝ INŽENÝR: Jaká česst! Padl na poli rychlossti!
PRVNÍ INŽENÝR: Jak to zvedáte? Příliš pomalu! Mrháte časem! Pustit!
(Oba Mravenci pustí mrtvolu.)
PRVNÍ INŽENÝR: Za hlavu za nohy zároveň. Ráz dva tři! Špatně! Pustit! (Oba Mravenci pustí mrtvolu.) Za hlavu za nohy, ráz dva tři čtyři! Odnést, marš! Ráz dva, ráz dva, ráz –
DRUHÝ INŽENÝR: – dva tři čtyři! Rychleji!
TULÁK: Aspoň že dost rychle umřel!
PRVNÍ INŽENÝR: Do práce! Do práce! Kdo víc má, musí víc pracovat.
DRUHÝ INŽENÝR: Víc potřebuje.
PRVNÍ INŽENÝR: Má víc co hájit.
DRUHÝ INŽENÝR: A víc co dobývat.
PRVNÍ INŽENÝR: Jsme národ míru. Mír znamená práci.
DRUHÝ INŽENÝR: A práce ssílu.
PRVNÍ INŽENÝR: A síla válku.
DRUHÝ INŽENÝR: Tak, tak!
HLAS: Pozor, ach pozor! Ustupte!
(Vejde Vynálezce, tápaje rukama.)
DRUHÝ INŽENÝR: Haló, náš Vynálezce!
VYNÁLEZCE: Pozor, pozor! Nenarazte do mé hlavy! Je ohromná, je ze skla, je křehká – Je větší než já – Uhněte, praskla by, roztříštila by se – Břink! Pozor, já nesu hlavu! Nenarazte! – Ustupte!
DRUHÝ INŽENÝR: Haló, xevede?
VYNÁLEZCE: Bolí, puká – Narazí o stěny, břink! Ne – ne – neobsáhnu jí oběma rukama! Ne – ne – nemohu jí už unést! Pozor, slyšíte? Fu, fu, fu!
PRVNÍ INŽENÝR: Co je?
VYNÁLEZCE: Stroj, nový stroj. V mé hlavě. Slyšíte, jak pracuje? Rozbije mi hlavu! Oh – oh – ohohoh... oh... ohromný stroj! Z cesty! Z cesty! Já nesu stroj!
PRVNÍ INŽENÝR: Jaký stroj?
VYNÁLEZCE: Válečný – Nesmírný, nejrychlejší, nejúčinnější drtič životů! Největší pokrok! Vrchol vědy! Fu, fu, fu, slyšíte jej? Deset tisíc, sto tisíc mrtvých! Fu, fu! Pořád pracuje! Dvě stě tisíc mrtvých! Fu, fu, fu, fu!
PRVNÍ INŽENÝR: Génius, co?
VYNÁLEZCE: Ohohoh, ta bolest! Praská mně hlava! Uhněte se, uhněte! Pozor, ať nenarazím! (Zachází.) Fu, fu, fu –
PRVNÍ INŽENÝR: Veliký duch. Největší učenec.
DRUHÝ INŽENÝR: Nic tak nesslouží sstátu jako věda.
PRVNÍ INŽENÝR: Věda je velká věc. Bude válka.
TULÁK: Proč válka?
PRVNÍ INŽENÝR: Protože budeme mít nový válečný stroj.
DRUHÝ INŽENÝR: Protože nám ještě sschází koussek ssvěta.
PRVNÍ INŽENÝR: Kousek světa od břízy k borovici.
DRUHÝ INŽENÝR: A cessta mezi dvěma sstébly trávy.
PRVNÍ INŽENÝR: Jediná volná cesta na jih.
DRUHÝ INŽENÝR: Otázka presstiže.
PRVNÍ INŽENÝR: A obchodu.
DRUHÝ INŽENÝR: Největší národní myšlenka.
PRVNÍ INŽENÝR: Buď my, nebo Žlutí.
DRUHÝ INŽENÝR: Nikdy nebylo války česstnější a nutnější –
PRVNÍ INŽENÝR: – než ta, kterou musíme chystat.
DRUHÝ INŽENÝR: Jssme připraveni.
PRVNÍ INŽENÝR: Jen mít příčinu!
SLEPEC: Ráz dva tři čtyři.
(Gong.)
PRVNÍ INŽENÝR: Co je?
HLASY: Posel! Posel!
POSEL (vběhne): Hlásím se: Hlídka jižní armády.
PRVNÍ INŽENÝR: Dobře.
POSEL: Podle rozkazu jsme přešli hranice Žlutých.
PRVNÍ INŽENÝR: Dál.
POSEL: Žlutí mne zajali a dovedli k veliteli.
PRVNÍ INŽENÝR: Dál.
POSEL: Dopis velitele.
PRVNÍ INŽENÝR: Ukaž! (Vezme listinu a čte): “Vláda Žlutých mravenců žádá Mraveniku, aby do tří minut stáhla zpět své vojsko ležící mezi břízou a borovicí na cestě mezi dvěma stébly trávy.”
DRUHÝ INŽENÝR: Sslyšte! Sslyšte!
PRVNÍ INŽENÝR: “Toto území je historickým, životním, průmyslovým, svatým a vojenským zájmem našeho státu, takže dle práva má mu náležeti.”
DRUHÝ INŽENÝR: Urážka! Nesstrpíme!
PRVNÍ INŽENÝR: “Současně nařizujeme svým plukům, aby zahájily postup.” (Pustí listinu.) Válka! Konečně válka!
DRUHÝ INŽENÝR: Konečně válka nám vnucená!
PRVNÍ INŽENÝR: Do zbraně!
NOVÝ POSEL (vběhne): Žlutí táhnou přes naše hranice.
PRVNÍ INŽENÝR (běží do mraveniště): Do zbraně! Do zbraně!
DRUHÝ INŽENÝR (do jiné chodby): Mobilizace! Do zbraně!
OBA POSLOVÉ (jinými chodbami): Do zbraně! Do zbraně!
(Poplašné sirény. Mravenci ze všech stran se hrnou do mraveniště.)
SLEPEC: Ráz dva tři čtyři. Ráz dva tři čtyři.
(Rostoucí lomoz uvnitř.)
TULÁK:
Do zbraně! Do zbraně! Vždyť cesta mezi stébly
je ohrožena! Slyšíte? Škvíra od stébla k stéblu,
píď země od trávy k trávě, vaše svaté právo,
největší zájem státu, největší otázka světa,
všechno je ve hře! Mravenci, do zbraně!
Jak bylo by možno žít, jinému kdyby patřil
svět mezi dvěma plevami! Kdyby tam jiný nosil
mravenčí ranečky do cizího mraveniště!
Sto tisíc životů za ta dvě stébla trávy
je příliš málo! Já byl jsem ve válce, ó,
to přec je řemeslo pro hmyz! Kopejte zákopy,
ryjte se v hlíně, švarmlinie útočí,
laufšrit přes kupy mrtvol, bajonet auf,
padesát tisíc mrtvých, abyste dobyli
dvaceti kroků latrín! Hurá, do zbraně!
Vždyť jde o zájem celku, jde o odkaz vašich dějin,
ba víc, o svobodu vlasti, ba víc, o světovládu,
ba víc, jde o dvě stébla! Takovou velkou věc
mohou jen mrtví vyřídit! Do zbraně! Do zbraně!
KUKLA:
Celá zem se chvěje!
Něco velkého se děje!
Já se rodím!
(Za víření bubnů vycházejí čety Mravenců s puškami, bodáky a kulomety, s kovovými přílbami na hlavách, a staví se do fronty. Vystupuje První inženýr s odznakem vojevůdce, jeho štáb, Druhý inženýr jako náčelník generálního štábu a svita důstojníků.)
TULÁK (jde podle fronty):
Výcvik je vidět. Pozor! Vergatterung!
Vojáci, vlast vás posílá do boje,
abyste padli. Dvě stébla trávy
se dívají na vás.
PRVNÍ INŽENÝR (na výstupku): Vojáci! Vidíme se nuceni vás povolat pod vaše prapory. Sveřepý nepřítel nás zrádně přepadl, aby předběhl naše mírumilovné přípravy. V této vážné chvíli se jmenuji diktátorem.
DRUHÝ INŽENÝR: Ssláva diktátoru! Chlapi, volejte, nebo...
VOJÁCI: Sláva diktátoru!
PRVNÍ INŽENÝR DIKTÁTOR (salutuje): Díky. Pochopili jste příkaz doby. Vojáci, bojujeme za svobodu a právo –DRUHÝ INŽENÝR: – a za velikost sstátu...
DIKTÁTOR: – a za velikost státu. Budeme se bít za civilizaci a vojenskou čest. Vojáci, jsem s vámi do poslední kapky krve.
DRUHÝ INŽENÝR: Náš milovaný vojevůdce, ať žije!
VOJÁCI: Ať žije!
DIKTÁTOR (salutuje): Znám své vojáky. Budeme bojovat do konečného vítězství. Ať žije náš čacký materiál, hurá!
VOJÁCI: Hurá! Hurá!
DIKTÁTOR (k Inženýru – náčelníkovi generálního štábu): První, druhá divize útočí. Čtvrtá divize obejde borovici a vrazí do mraveniště Žlutých. Pobije ženy i zárodky. Třetí divize v záloze. Nikoho neživit.
DRUHÝ INŽENÝR – NÁČELNÍK GENERÁLNÍHO ŠTÁBU (salutuje): Podle rozkazu!
DIKTÁTOR: K tomu nám dopomáhej bůh. Vojáci, vpravo bok, marš!
(Zavíří bubny.)
NÁČELNÍK GENERÁLNÍHO ŠTÁBU: Vpravo bok, marš!
Ráz dva, rráz dva, rrráz dva! (V čele Mravenců táhne vlevo.)
DIKTÁTOR: Ráz dva! Válka nám vnucená! Ráz dva, ráz dva! Ve jménu práva! Nikoho neživte! Za rodné krby! Ráz dva! Ráz dva! My se jen bráníme! Válka o svět! Za větší vlast! Ráz dva! Odvěký nepřítel! Národní vůle! Do boje, bijte! Dějinné nároky! Skvělý duch vojska! Ráz dva! Ráz dva!
(Nové a nové čety táhnou za víření bubínků.)
DIKTÁTOR: Nazdar, vojáci! Přijdu pak za vámi! Pátý pluk, sláva! Vítěz u šišky! Veliká doba! Jdete do vítězství! Dobývat světa! Nádherný elán! Ráz dva! Ráz dva! Sedmý pluk, hurá! Bijte je, vojáci! Žlutí jsou skety! Palte a sekejte, hrdinové!
POSEL (přiběhne): Žlutí vtrhli na planinu mezi kořenem borovice a kamenem.
DIKTÁTOR: Vše podle plánu. Rychleji, vojáci. Ráz dva! Válka nám vnucená za čest a slávu potřeba státu nikoho nešetřit idea práva držte se vojáci výhra je naše největší okamžik světových dějin marš marš marš!
(V dáli temné rány: bzum, bzum.)
DIKTÁTOR: Bitva se začíná. Druhá výzva! (Dívá se nůžkovým dalekohledem k bojišti.)
SLEPEC: Ráz dva tři čtyři, ráz dva...
(Rostoucí dunění.)
KUKLA (křičí):
Země už puká. Slyšte mé znamení!
Hlubiny světa
pracují v bolesti k mému zrození!
DIKTÁTOR: Druhá výzva! Třetí výzva! Do zbraně! Do zbraně! (Ke Generálnímu ubytovateli.) Vydat zprávu!
UBYTOVATEL (vyvolává): Za krásného počasí strhla se konečně bitva. Náš hrdinný materiál bojuje za skvělé nálady.
(Nové čety vycházejí za víření bubnů z mraveniště.)
DIKTÁTOR: Vpravo bok, marš! Ráz dva! Ráz dva! Rychleji, chlapi!
POSEL (přiběhne): Naše pravé křídlo couvá. Pátý pluk úplně zničen.
DIKTÁTOR: Podle plánu. Šestý na jeho místo.
POSEL (odběhne).
TULÁK:
Haha, dle plánu! Tak je to v pořádku,
když sama Smrt slouží co generál u štábu
a plní rozkazy: Poslušně hlásím,
pátý pluk zničen, zu Befehl, podle plánu.
Ó tohle znám a tohle jsem viděl už,
viděl jsem širé pole poseté mrtvými,
rozbité lidské maso přimrzlé ve sněhu,
viděl jsem velký štáb a samu Smrt s lampasy,
na prsou plno řádů, s vlajícím chocholem
přehlížet padlé, zda lehli si podle plánu
na mapě mrtvých.
(Přibíhají nosítkáři s raněnými.)
RANĚNÝ (řve): Pátý pluk! Náš pluk! Všichni jsme pobiti! Přestaňte už!
(Klape telegraf.)
TELEGRAFNÍ DŮSTOJNÍK (čte depeši): Pátý pluk zničen. Čekáme rozkaz.
DIKTÁTOR: Šestý na jeho místo. (K Ubytovateli.) Vydejte zprávu.
UBYTOVATEL (vyvolává): Bitva se úspěšně rozvíjí. Pátý pluk se zvláště vyznamenal, odraziv hrdinně všechny útoky, načež byl vystřídán šestým.
DIKTÁTOR: Bravo. Udílím vám velký řád Virtuti.
UBYTOVATEL: Díky. Konám jen svou povinnost.
KULHAVÝ NOVINÁŘ (přiblíží se s notýskem): Novinář prosím. Mamama-máme hlásit vivivi-vítězství?
DIKTÁTOR: Ano. Úspěšné operace. Dík plánům dávno připraveným. Podivuhodný duch našeho materiálu. Nezadržitelný postup. Nepřítel demoralizován.
KULHAVÝ NOVINÁŘ: Vyvyvy... vy vy... vyvyvy... vy vy –
DIKTÁTOR: Pravíte?
KULHAVÝ NOVINÁŘ: – vytiskneme všechno.
DIKTÁTOR: Dobře. Spoléháme na součinnost tisku. Nezapomeňte na podivuhodný duch.
KULHAVÝ NOVINÁŘ: Tisk vyvyvy – vykoná svou popo-po-povinnost. (Odběhne.)
DOBRODĚJ (s kasičkou): Pomoc pro raněné! Všechno pro raněné! Milodary pro raněné! Dávejte raněným! Pomoc pro mrzáky! Všechno pro mrzáky! Pomozte raněným!
DIKTÁTOR (k důstojníkovi): Druhá divize útok! Musí prorazit! Za všech obětí!
DOBRODĚJ: Pro naše hrdiny! Pomozte bratřím! Pomoc pro raněné!
TULÁK: Všechno pro raněné! Válku pro raněné! Všechno pro jejich rány!
DOBRODĚJ: Pomoc pro mrzáky! Dávejte raněným!
TULÁK (utrhne si knoflík a dává jej do kasy): Všechno pro raněné! Poslední knoflík pro válku!
JINÝ RANĚNÝ (sténá v nosítkách): Ou ou ou, dorazte mne! Ou ou ou!
DOBRODĚJ (zachází): Pomozte raněným...
(Klape telegraf.)
TELEGRAFISTA: Pravé křídlo Žlutých couvá.
DIKTÁTOR: Pronásledovat! Dobíjet! Nezdržovat se se zajatými!
UBYTOVATEL (vyvolává): Nepřítel na zmateném útěku. Naše pluky jej ženou v nádherném rozmachu, pohrdajíce smrtí.
DIKTÁTOR: Čtvrtá výzva!
UBYTOVATEL (odběhne do mraveniště).
TELEGRAFISTA: Šestý pluk zničen do posledního muže.
DIKTÁTOR: Podle plánu. Devátý na jeho místo. Čtvrtá výzva!
(Vystupují nové čety ozbrojenců.)
DIKTÁTOR: Poklus!
(Mravenci běží poklusem k bojišti.)
TELEGRAFISTA: Čtvrtá divize obešla borovici a vpadla zadem do mraveniště Žlutých. Posádka pobita.
DIKTÁTOR: Srovnat se zemí! Vybít ženy a zárodky!
TELEGRAFISTA: Střed nepřátel otřesen. Vyklidili úpatí přesličky.
DIKTÁTOR: Naše vítězství! (Klesá na kolena a snímá přílbu.) Veliký bože mravenců, dal jsi zvítězit právu! Jmenuji tě plukovníkem. (Vyskočí.) Třetí divize na nepřítele! Všechny zálohy za ním! Nikoho neživit! Žádní zajatci! Kupředu! (Vrhá se na kolena.) Spravedlivý bože síly, ty víš, že naše svatá věc – (Vyskočí.) Jen na ně! Na ně! Útočit! Hnát je! Všechno pobít! Vláda nad světem rozhodnuta! (Pokleká.) Bože mravenců, v této veliké chvíli... (Tiše se modlí.)
TULÁK (skloněn nad ním, tiše): Vláda nad světem? Ubohý mravenče, ty jmenuješ světem ten kousek hlíny a trávy, co znáš? Tu mizernou, špinavou píď země? Zašlápnout celé tvé mraveniště i s tebou, a ani koruna stromu nad vámi nezašumí, ty blázne!
DIKTÁTOR: Kdo jsi?
TULÁK: Teď jenom hlas; včera snad voják v jiném mraveništi. Jak je ti, dobyvateli světa? Cítíš se dost veliký? Nezdá se ti příliš malá ta hromádka mrtvol, na které stojí tvá sláva, chudáku?
DIKTÁTOR (vstane): Vše jedno. Prohlásím se císařem.
(Klape telegraf.)
TELEGRAFISTA: Druhá divize žádá o posily. Náš materiál se cítí vyčerpán.
DIKTÁTOR: Cože? Vydržet! Bičem na ně!
TELEGRAFISTA: Třetí divize je uvedena ve zmatek.
JEDEN MRAVENEC (utíká přes scénu): Běžíme!
DIKTÁTOR: Pátá výzva! Všichni do zbraně!
KŘIK (za scénou): Zastavte! Ne, ne! Zpátky!
PRONIKAVÝ VÝKŘIK: Spaste se!
DIKTÁTOR: Pátá výzva! Marodi do pole! Všichni do pole!
VOJÁK (prchá zleva): Bijí nás! Běžte!
DVA VOJÁCI (běží zprava): Obešli nás! Utečte!
VOJÁK (zleva): Na západ! Utíkejte k západu!
VOJÁCI (zprava): Obešli nás od západu. Běžte na východ!
DIKTÁTOR (řve): Zpátky! Na svá místa! Do pole!
HLOUČEK ZPRAVA (v šíleném úprku): Pryč! Stříkají plameny!
HLOUČEK ZLEVA: Na západ! Spaste se! Z cesty!
PŘÍVAL ZPRAVA: Utečte, honí nás! Na východ!
PŘÍVAL ZLEVA: Na západ! Z cesty! Jsou tady.
(Oba proudy se začnou v panice rvát a pobíjet.)
DIKTÁTOR (skočí na ně a bije do nich): Zpátky! Skety! Dobytku, já jsem váš císař!
JEDEN VOJÁK: Kuš! (Skolí ho.) Prchejte!
DRUHÝ INŽENÝR – NÁČELNÍK GENERÁLNÍHO ŠTÁBU (vběhne poraněn a skočí na výstupek): Mají město! Zhasit světla!
ŽLUTÍ (vnikají z obou stran): Hurá! Hurá! Mraveniště je naše!
(Světla zhasnou. Tma, vřava, zmatek.)
HLAS DRUHÉHO INŽENÝRA: Do boje. Á-á!
HLAS ŽLUTÉHO VŮDCE: Do chodeb za nimi! Nikoho neživit! Pobijte všechny muže!
KŘIK UBÍJENÝCH MUŽŮ: Ááááá!
SLEPEC: Ráz dva! Ráz dva! Ráz dva!
ŽLUTÝ VŮDCE: Pobijte ženy a zárodky!
KŘIK ŽEN: Íííííííí!
SLEPEC: Ráz dva! Ráz dva!
ŽLUTÝ VŮDCE: Za nimi! Vraždit! Všechno vyvraždit!
(Vzdalující se ryk.)
SLEPEC: Ráz dva! Ráz dva! Ráz aaáh!
ŽLUTÝ VŮDCE: Světlo!
(Rozsvětlí se. Přední scéna je prázdná. Žlutí pronikají do chodeb a vrhají Mravenčany z hořejších pater dolů. Všude hromady mrtvol.)
ŽLUTÝ VŮDCE: Výborně, Žlutí! Všechno pobít!
TULÁK (potácí se mezi hromadami mrtvých): Generále, dost už!
ŽLUTÝ VŮDCE: Vítězství Žlutých! Vítězství práva a pokroku! Naše je cesta mezi dvěma stébly! Nám Žlutým patří svět! Prohlašuji se za vladaře vesmíru!
(Vřava se vzdaluje do chodeb.)
KUKLA (zmítá sebou): Já... já... já!
ŽLUTÝ VŮDCE (klesá na kolena a snímá přílbu): Nejspravedlivější bože, ty víš, že bojujem jenom za právo. Naše dějiny, naše národní čest, naše obchodní zájmy...
TULÁK (vyrazí a povalí ho kopnutím, rozšlapává a roztírá botou): Ach ty hmyze! Ty pitomý hmyze!
Opona
Ze života hmyzu: Information and licence 